Dětství prožil budoucí generál s rodiči a třemi sourozenci v Dobrušce, kde vyšel základní školu. Ve studiích pokračoval na typografické škole, ale v roce 1936 se přihlásil do Vojenské školy leteckého dorostu v Prostějově, kterou úspěšně za dva roky dokončil a nastoupil k Leteckému pluku 4 na odloučené letiště Pardubice v hodnosti desátníka, kde sloužil Československé republice až do okupace v březnu 1939. Po demobilizaci a vyhlášení protektorátu Čechy a Morava odešel hned v březnu 1939 přes Polsko do Francie, kde vstoupil do cizinecké legie. Létal na letadlech Bloch, Morane, Curtiss, Dewoitine. Při jednom z letů byl sestřelen. Při nouzovém přistávání utrpěl zranění páteře. Po porážce Francie ještě v sádrovém krunýři odplul do Velké Británie. Francii před postupujícím německým vojskem opustil jako jeden z posledních pilotů v červnu 1940. V Británii byl zařazen k 312. československé stíhací peruti RAF, později přešel k 68. noční stíhací peruti, s níž se 6. června 1944 zúčastnil i invaze do Normandie. Později zneškodňoval létající pumy V1 a prováděl hlídkové lety nad Severním mořem. Celou válku létal jako stíhací pilot na strojích Hurricane, Spitfire a Mosquito a jako stíhací pilot při bojové činnosti nalétal 1320 hodin.
Po skončení války se Miroslav Štandera vrátil do Československa a sloužil v Plzni na letišti na Borech u 24. bombardovacího pluku a v Trenčíně jako instruktor v hodnosti kapitána. Jako západní letec byl ale po únoru 1948 z armády vyloučen a práci nakonec našel na Tachovsku v Kovošrotu. V roce 1949 měl být zatčen. Když však pro něho přišli agenti StB, nebyl naštěstí doma a soused a hostinský jej varovali. Hostinský ho ještě před cestou z vlasti pohostil. Společně usoudili, že agenti se nevrátí tak rychle, aby mu překazili poslední oběd v Čechách. V noci pak odešel přes hranici do Německa a dále do Velké Británie, kde vstoupil opět do britského letectva a zde létal až do roku 1955.
Po odchodu z letectva pracoval jako stříbrotepec. V roce 1983 odešel do důchodu a přestěhoval se do Bavorska. Do České republiky se vrátil v roce 1994 a žil v Plzni u své dcery. Zapojil se do práce ve výboru Svazu letců ČR, pobočka Plzeň, v Československé obci legionářské, a stal se čestným členem Aeroklubu Plzeň – Letkov. Zde i v pokročilém věku se členy aeroklubu létal i s motorovými letadly. Stal se čestným občanem města Plzně. Rozkazem prezidenta republiky byl povýšen roku 2000 do hodnosti generála. Byl držitelem mnoha vyznamenání: 2x Československý válečný kříž 1939, 3x Československá medaile Za chrabrost, Československá medaile Za zásluhy I.stupně, Československá vojenská pamětní medaile, Francouzský válečný kříž, Star 1939-1945, Air Star, War Medal.
Miroslav Štandera zemřel 19. února 2014. Jeho pohřbu se v katedrále sv. Bartoloměje zúčastnily stovky lidí, představitelé státu, armády i města, a konal se s mnoha armádními poctami včetně přeletu gripenů. Generál je pohřben na Ústředním hřbitově v Plzni. V Božkovské ulici mu byla v říjnu 2018 odhalena pamětní deska.
