V USA se stal prezidentem znovu Donald Trump, miliardář, realitní magnát a showman, který světu ukázal, že se dá politika dělat jako kontroverzní reality show. V Rusku se zosobněním státního kapitalismu stal Vladimír Putin, který za podpory sobě blízkých oligarchů vládne železnou pěstí největšímu státu světa, který je současně pokladnicí nerostných surovin. A v Číně? Tam prezident Si Ťin-pching šikovně kombinuje komunistické autoritářství s oligarchickou praxí a obří ekonomickou mocí státní mašinérie. Tři různé režimy, tři různé rétoriky, tři různé pohledy na svět, ale stejná podstata: vláda ekonomických elit. A lid? Ten se čím dál častěji ocitá na druhé koleji a může jen doufat, že jeho zájmy jsou alespoň částečně totožné se zájmy plutokratů.
A co naše česká kotlina? ANO, ani my nejsme výjimkou. V čele aktuálních volebních průzkumů dominuje partaj miliardáře a bývalého premiéra Andreje Babiše. Zdá se, že po sněmovních volbách budeme držet krok s módními trendy světové politiky, které se nesou v plutokratickém stylu vlády. Česká plutokracie možná nemá pozlacené mrakodrapy v americkém stylu, ale i tak si tvoříme svou vlastní verzi vlády ekonomikou vyvolených.
Plutokracie přináší možné problémy, ale je fér říci, že i pár možných výhod. Nevýhodou je, že lidé mohou začít vnímat politiku jako cizí, jakési divadlo, kde jsou aktéři ti bohatí. Důvěra v demokracii mizí jako pára nad hrncem. Propast mezi elitami a obyčejným lidem se prohlubuje a roste sociální napětí. A co je horší — rozhodování se odtrhává od veřejného zájmu a začíná sloužit jen úzkým skupinám. Když si můžete koupit moc, co si koupíte příště? Pravdu? Spravedlnost? Budoucnost? To jsou nebezpečné otázky.
Ale pozor, není třeba hned malovat všechno jen na černo. Pokud se bohatí vládci skutečně cítí odpovědní, mohou přinášet rychlé a rozhodné změny. Mají prostředky a často i dost cynické chytrosti, aby zvládli řídit složité systémy efektivněji než byrokraté. Některé plutokracie podporují inovace, investice do infrastruktury nebo mezinárodní stabilitu. Otázkou zůstává: je to opravdový altruismus, nebo jen prostá obrana zájmů ekonomických elit?
Autor: Petr Denk, středoškolský učitel