Účastníci odjížděli v úterý 2. 5. ve večerních hodinách. Následující den navštívili německý válečný hřbitov v Ysselsteynu-Venray a na něm hrob pilota prince Egmonta R. zur Lippe-Weissenfelda. Poté se přemístili na vojenský hřbitov Jonkerbos u Nijmegenu k uctění památky posádky F/O Františka Sixty a jeho druhů z 311. československé bombardovací perutě RAF, kteří byli sestřeleni v dubnu 1941.
Ve čtvrtek 4. 5. se účastníci mise sešli s holandskou stranou a dalšími významnými hosty před Válečným muzeem v Medembliku, kde si prohlédli expozici s částmi vykopaného Wellingtonu KX-T, který byl sestřelen v červnu 1941. Odpoledne se pak konal slavnostní pietní akt a ceremoniál s odhalením pomníku posádky KX-T a zároveň i pamětního sloupu. Více než 200 návštěvníků bylo svědkem oficiálního odhalení 18. vzpomínkového místa Stichting Herdenkingspalen Hollands Kroon. Kromě pamětního místa byl odhalen také pomník, který vytvořil pro obec Hollands Kroon Rutger Jan Bredewold. Autor přítomným prozradil podrobnosti o návrhu pomníku a jeho tvorbě. Pomník společně odhalili paní Kateřina Sequensová, velvyslankyně České republiky v Nizozemsku, a pan Juraj Macháč, velvyslanec pro Slovensko v Nizozemsku. Členové posádky Vickers Wellington T2990 byli v projevech připomínáni jako hrdinové, kteří přinesli největší oběť pro naši svobodu. Mezi projevy se o patřičná hudební intermezza postaraly fanfáry 't Velda. Dirk Bak, trumpetista, který je přítomen na všech odhaleních Stichting Herdenkingspalen Hollands Kroon, zahrál The Last Post a státní hymny České republiky a Slovenska. Zastoupeni byli také veteráni v čele s Dickem Doornikem. U pomníku i pamětního místa byly položeny kytice a věnce. Po skončení všech oficialit přelétl nad hlavami přítomných původní bombardér Lancaster z druhé světové války, který tak přispěl k působivému závěru tohoto památného dne.
V pátek 5. května po prohlídce Medembliku účastníci pamětní mise odjeli směr Arnhem, kde si následující den prohlédli mimo jiné i místní vojenská muzea. V neděli 7. května odjeli do Klarenbeeku, kde uctili památku u pomníku sestřeleného Wellingtonu československo-britské posádky Oldřicha Jambora.
„Bylo úžasné být na místě události, která se stala v roce 1941, vidět pozůstatky předmětů, které byly vykopány a uvědomit si, že se nacházely v letadle, kterým můj strýc letěl. To mě oslovilo nejvíc a vrátily se mi vzpomínky na strýce. V muzeu se promítal film, který pojednával o letcích. Ukazovalo se v něm, jak letadlo spadlo, i přípravy na vykopání trosek letadla. Bylo to velmi silné a emotivní,“ svěřila se Danuše Šmelhausová rozená Bufková, neteř Viléma Bufky.
"Cíl naší mise byl naplněn dvojnásobně oproti plánu díky tomu, že jsme přešli za účasti válečného veterána s naší vlajkou a vlajkou RAF po Nijmegenském mostě v rámci takzvaného ´Pochodu svobody´, který se tam koná každý den při západu slunce jako hold padlým," prozradila Iveta Irvingová. "Část naší výpravy se na zpáteční cestě zastavila v Colditzu, kde byl plukovník Bufka s dalšími legendárními letci RAF vězněn."
Vickers Wellington T2990 s posádkou, jejíž pomník byl ve čtvrtek odhalen, se vracel 23. 6. 1941 z úspěšného náletu na Brémy. V prostoru jižně od holandského Den Helderu došlo k nečekanému a urputnému souboji se stihačkou Me-110. Její pilot stíhací eso Oberleutenant Egmont, Prinz zur Lippe-Weissenfeld, Wellingtona B Mk. IC T-2990 s kódovým označením KX°T zasáhl dlouhou dávkou a zapálil. Zadní střelec F/Sgt Karel Valach, radista P/O Vilém Konštatský a navigátor P/O Leonhard Smrček zahynuli přímo na palubě letadla, přední střelec Sgt. Jan Hejna a druhý pilot P/O Alois Rozum se utopili při seskoku do moře. Pilot Vilém Bufka byl jediný, kdo z padajícího bombardéru stačil vyskočit a zachránit se na padáku. Utrpěl zlomeninu nohy a mnoho tržných ran po celém těle. Zbylých pět členů posádky bylo donedávna oficiálně nezvěstných. Po vykopávkách letadla v roce 2021 bylo v lednu 2022 potvrzeno, že bylo nalezeno oněch nezvěstných pět členů posádky. V červnu 2022 bylo těchto pět hrdinů pohřbeno v Bergen op Zoom.
Vilém Bufka se narodil 11. srpna 1915 v Nymburce, kořeny má však i u nás v západních Čechách. Vilémova prababička pocházela z Domažlic a za svobodna se jmenovala Barbora Sladká Kozinová. Bufka absolvoval tříletou živnostenskou a dvouletou vojenskou průmyslovku v Mladé Boleslavi, v rámci prezenční služby v armádě absolvoval pilotní školu v Hradci Králové a v Piešťanech. Kvalifikaci pro létání v noci a podle přístrojů získal v období říjen 1938 - únor 1939. Po okupaci Československa hitlerovským Německem podobně jako mnoho jiných mladých mužů odešel z vlasti a po četných peripetiích se dostal do Velké Británie, kde mezi prvními Čechoslováky vstoupil do RAF. Do Československa se vrátil 16. srpna 1945 na palubě jednoho z jejích Liberatorů. Za svoji válečnou činnost byl dekorován 2x Čs. válečným křížem, 2x Čs. medailí Za chrabrost, Čs. medailí Za zásluhy I. st., Pamětní medailí čs. zahraniční armády se štítky F a VB, francouzským Croix de Guerre, britskou 1939-1945 Star, Air Crew Europe Star, Defence Medal a War Medal.
