Teprve když se rozednilo, odkryl se všem skutečný rozsah katastrofy. Tam, kde ještě před pár hodinami stála třípatrová budova s téměř 80 nájemníky, zůstala jen hromada panelů, někde dosahující až šestimetrové výšky. Z trosek se ještě občas ozývaly lidské hlasy. Přes veškerou snahu však nebylo možné většině lidí pod troskami pomoci. Ke zbytkům ubytovny se sice postupně sjely na tři stovky hasičů, vojáků, pohraničníků i báňských záchranářů, většinou už ale mohli jen vyprošťovat mrtvá těla. Záchranné práce skončily už 14. prosince 1973 večer a poté se rozběhlo hledání příčin tragédie, která byla přitom poměrně banální. Z porušeného potrubí u nedaleké kotelny unikal svítiplyn, který se teplovodním kanálem dostával do podzemních prostor ubytovny, kde se hromadil. Když jeho koncentrace překročila bezpečnou mez, stačila k tragédii jen jediná jiskra. Jen náhodu přitom nebylo obětí ještě víc, večer před katastrofou totiž pořádali ve společenském sále ubytovny zábavu. Její účastníci ale naštěstí odešli už před půlnocí.
Město Tachov pořádá ve středu 13. prosince vzpomínkou akci při příležitosti 50 let od výbuchu ubytovny tehdejšího národního podniku Plastimat, která se uskuteční u pomníku v Bělojarské ulici od 16:00.
V úterý 19. 12. od 18.00 v kinosále Mže uvede Aleš Santner a Slavomír Kozák ve spolupráci s MKS Tachov VZPOMÍNKOVÝ VEČER VÝBUCH UBYTOVNY V TACHOVĚ. Na dobových snímcích si přítomní připomenou tuto tragickou událost a vlnu solidarity, která se po ní zvedla.
