Pamatujete si, kdy jste se trefil naposledy?
Jo, bavili jsme se o tom dnes s Adriánem Holešinským v autobuse. Měli jsme dost času, jeli jsme sem osm hodin. Dával jsem ho v německém Klingenthalu na Winter Classic loni v únoru a nahrával mi právě on. Pamatuje si to lépe než já. Je to hodně dlouhá doba. Bylo to trápení, krize, křeč! Nevím, jak bych to jinak nazval. Říkal jsem si ale, že letos to musím nastartovat jinak. Už v Liberci jsem měl velkou šanci a dnes jsem to prolomil. Mohu se herně uklidnit.
Zápas v Olomouci začal o 30 minut později kvůli vašemu pozdnímu příjezdu. Mělo to vliv na váš pomalý rozjezd?
První třetina nebyla taková, jakou jsme ji chtěli. Tahali jsme nohy. Pak jsme to rozjeli, od druhého dějství už to z naší strany mělo parametry. A hlavně, dali jsme góly a otočili to, což bylo klíčové. Třetí třetinu jsme pak odehráli více ze zabezpečené obrany a pohlídali si to. Byly tam sice i chyby, ale je za námi teprve druhé kolo. Takže ještě se nějakou dobu objevovat budou.
Jak jste vůbec prožíval vaše osobní střelecké trápení?
Když to v uplynulé sezóně trvalo déle a déle, začal jsem se v tom utápět. Měnil jsem zažité věci. je to ale sport. Nedá se nic dělat. Nejde však o zdraví. Upřímně, sra*o mě to. Nebudu tvrdit, že ne. Přes léto jsem si ale vyčistil hlavu, měl jsem stoprocentní přípravu. V přátelských zápasech jsem si říkal, že to přijde. A hned ve druhém soutěžním se mi to podařilo, za což jsem strašně rád.
Cítíte velkou úlevu?
Jasně. Kdybychom však prohráli a já bych se trefil, co z toho.
Vstup do extraligy vám vyšel náramně. Je těch šest bodů, které máte, o to cennějších, že jsou ze zápasů na stadionech soupeřů?
Loni jsme byli venku druzí nebo třetí. Hráli jsme tam lépe než doma. Možná jsme na to navázali a teď je na nás, abychom se lépe poprali i s domácími duely, kde je na nás větší tlak od fanoušků.