Evropský parlament očima regionů, tentokrát o zemědělství a rozvoji venkova

Evropský parlament tvoří komplex moderních budov. Foto: Richard Beneš

Nejen společnou zemědělskou politikou, ale také zdravím a dobrými životními podmínkami zvířat, zdravím rostlin, kvalitou zemědělských produktů a lesnictvím se zabývá další výbor Evropského parlamentu s názvem Zemědělství a rozvoj venkova. A nejen o tom je dnešní díla našeho seriálu Evropský parlament očima regionů.

Společná zemědělská politika je od počátku jednou z nejnákladnějších politik EU. Její kořeny sahají až do roku 1962, kdy Rada ministrů rozhodla o základních metodách společné organizace trhu pro obiloviny. Ty potom sloužily jako model pro trhy i s dalšími produkty. Postupnými reformami se EU stále snaží omezit podporu produkce a soustředí se hlavně na kvalitu zemědělských produktů. V současné době má právě zemědělský výbor na starosti i celou řadu dalších pravomocí.

„Výbor schvaluje legislativu, která potom jde na plénum celého parlamentu. Schvaluje i další nelegislativní zprávy, většinou studie o tom, jak na tom je například krajina, jaké jsou konkrétní dopady zemědělských postupů. Vedle toho i spolupracuje s výborem pro životní prostředí, protože tento výbor zase má pravomoc a kompetenci projednávat například zákaz určitých látek, které se používají v zemědělství,“ říká europoslanec Stanislav Polčák (TOP 09).

Výbor ovlivňuje i rozpočet na víceleté období. V tom nadcházejícím by mělo právě do zemědělství putovat o poznání méně peněz, než bylo zvykem. „Vedle toho jsou zde nové výzvy, kterým Evropská unie čelí, na které musí dát další prostředky, ať je to například ochrana vnějších hranic. Jsou zde nové výzvy digitalizace. My samozřejmě chceme investovat do vzdělání,“ konstatoval europoslanec.

O tom, kolik peněz poputuje českým zemědělcům, se bude teprve rozhodovat. „Ten boj se strhne v tom následujícím půlroce. Předpokládá se, že do konce roku 2020 by měl být ten rámec financování Evropské unie schválen členskými státy. A jaká bude ve finále ta konkrétní položka pro zemědělství pro Českou republiku? V návrhu je nějakých 200 miliard korun na to příští období, což je opravdu pořád velká částka,“ vysvětlil Polčák.

Zemědělci z různých zemí mají různé dotace

Rozdělování dotací, které putují v jednotlivých členských státech do zemědělství ale stále nemá rovná pravidla. „Například tím, že většinou národní státy se snaží zemědělcům tu a tam si prostě přilepšit za hranou evropských pravidel. Například jim rozdělují národní dotace, nebo dostávají třeba od regionálních vlád další dotační možnosti. A v tu chvíli, pokud si to ten český zemědělec spočítá a zjistí, že ten jeho konkurent vedle přes čáru získává mnohem více, třeba o několik desítek procent dotačních zdrojů z orgánů veřejné moci. Tak v tu chvíli je zvýhodněn a tomu bychom měli zabránit, protože ty podmínky by měly být samozřejmě pro všechny v zásadě stejné,“ uvedl europoslanec.

Takové znevýhodnění pociťují třeba čeští ovocnáři. Od vstupu do Evropské unie je to s jejich zisky jako na houpačce. Jde hlavně o produkci jablek, kterou v posledních letech ovlivňuje ve velké míře počasí. Třeba loni se jablek urodilo obrovské množství. Velká většina jich ale zůstala na stromech. Jejich prodej pak ovlivňují ceny na evropském trhu.

„To obrovské množství jablek, které se loni vypěstovalo hlavně v Polsku, totálně pokřivilo ceny bohužel v neprospěch ovocnářů v celé Evropě. V době, kdy jsme zjistili, že ten přetlak na trhu bude tak obrovský, tak šílený pro nás, tak jsme se rozhodli některé části sadů vůbec nesklízet,“ říká Richard Schwarz, majitel sadů v Břasích na Rokycansku.

Rozlohou šlo právě v sadech Břasích na Rokycansku asi o tři hektary plochy, finančně pak o statisíce korun. Pro představu, kilo jablek prodávali čeští sadaři do velkoobchodů asi za osm korun. Cena těch polských byla zhruba o polovinu nižší. Většině majitelů sadů se tak nevyplatilo ani najímat sezónní pracovníky. „Cena, kterou bychom vyplatili česáčům, nebo sběračům za to, aby nám ta jablka posbírali a odvezli k nám na centrálu, kde by se potom nakládala na kamion, by byla bohužel vyšší než ta, kterou mi odběratelé nabízeli,“ dodal majitel sadů. Majitelům většiny sadů tak nezbylo nic jiného než sčítat škody a doufat, že letos se nebude situace opakovat.

Evropské peníze by měly sloužit hlavně malým zemdělcům

V zemědělské produkci jako takové k žádným radikálním propadům nedochází. Často se ale řeší to, že na dotace dosáhnou hlavně velké zemědělské koncerny, namísto malých zemědělců. „Potřebujeme, aby ty dotace, které šly do zemědělství, byly odstupňované. To znamená, aby tam fungovaly nějaké postupné v čase, ale i postupné částkami zastropování těch plateb, protože jinak se nezmění charakter jaksi toho zemědělství, které vykonávají zejména ty velké agropodniky a agrokombináty,“ pokračuje europoslanec Polčák.

S čerpáním dotací a samotným zemědělstvím mají u nás jedny z největších zkušeností na jihu Čech. Jihočeský kraj je místo, kde je zemědělství snad nejrozšířenější v celé republice. Kromě krásných měst a obcí je tu ještě krásnější krajina. Vždyť tu také tisíce lidí pracují právě v odvětví zemědělství. Vstup do Evropské unie v roce 2004 přinesl tomuto oboru hlavně stabilizaci a zastavil tak velký hospodářský propad, který tu do té doby byl. Stejné to bylo i se zemědělstvím na jihu Čech. A to hlavně díky dotacím.

„Loni připadlo na sto korun zemědělské produkce asi 28,50 Kč dotací. Ty dotace zemědělci nečerpají úplně zadarmo. Jsou svázáni velmi přísnými zákonnými požadavky. Pokud některé ty požadavky, pravidla pro čerpání těch dotací poruší, nejen, že jim hrozí sankce, ale i vrácení těch dříve čerpaných podpor,“ vysvětluje Hana Šťastná, ředitelka Okresní agrární komory České Budějovice.

Zemědělci čerpají buď takzvané nárokové dotace, nebo plošné platby. Ty zemědělci dostávají například za to, že se chovají vstřícně k životnímu prostředí a klimatickým výzvám. „Ale mohou dostat i příplatky za to, že hospodaří jako mladí zemědělci, že pěstují takzvané citlivé komodity. Například brambory pro výrobu škrobu, konzumní brambory,“ říká šéfka agrární komory.

Jen pro zajímavost, právě na platby tohoto typu zažádalo v loňském roce na jihu Čech přes 3800 žadatelů, kteří podali přes 23 tisíc žádostí v celkové výši pěti miliard korun. „Na území Jihočeského a Plzeňského kraje za již proběhlých sedm kol, kdy byly přijímány žádosti, za 1576 žádostí bylo proplaceno přes dvě a čtvrt miliardy korun,“ uvedla Hana Šťastná.

Lidem, kteří v oboru nepracují, si možná říkají, co se s penězi pak děje. Příjmy z dotací Evropské unie jsou nejen v jihočeské krajině vidět třeba v podobě opravených budov, nebo diverzifikovaných zemědělských podniků. To znamená, že nejsou zaměřené jen na výrobu potravin, ale například i na poskytování služeb v odvětví cestovního ruchu.

Jihočeští farmáři umí dosáhnout na dotace

Jedním ze zemědělců, kterým dotace výrazně pomohla, je i Jiří Netík z Týna nad Vltavou, který hospodaří na 22 hektarech sadů a jednom hektaru jahod. Jeho celé hospodářství je samozřejmě ještě rozsáhlejší. To u obce Temelín je ale zvláštní tím, že bez dotace z Evropské unie by nikdy nevzniklo. „Původně jsme uvažovali o tom, že původní sad, který tady zbyl po původním zkrachovalém družstvu proměníme v pole. Ale vlastně díky tomu, že jsme o té věci začali uvažovat malinko jinak, tak se nám vlastně povedlo vymyslet nějaký program, který tady ve vesnici, v Temelíně, malinko ožil.“

Díky tomuto závodu dal majitel práci patnácti zaměstnancům. Ti sbírají, třídí a skladují nasbírané ovoce a dokonce je i upravují do podoby různých marmelád, povidel, nebo křížal. Výrobky se pak prodávají jako BIO produkty, o které je v posledních letech velký zájem. Jak ale majitel sám rád opakuje, bez evropských dotací by to prostě nešlo. Navíc podle něj není jednoduché finanční podporu z Bruselu získat. „Myslím si, že to nejde dnes udělat bez nějaké poradenské agentury. My měli jsme velké štěstí v tom, že jsme měli dobrou agenturu. Ta nás provedla nejen tím, abychom tu dotaci získali, ale i tím, abychom dobře zacílili na to, co chceme dělat,“ doplnil farmář. Hospodářství pana Netíka pravidelně navštěvují kontroloři z Evropské unie. Kontrola téměř pokaždé vyhodnotí práci nejen jeho, ale i zaměstnanců a kvalitu produktů za mimořádně kvalitní.

Peníze z EU jsou i na rozvoj venkova

Kromě zemědělství ale spadá do působnosti výboru také rozvoj venkova. Tady putují do ČR peníze hlavně na projekty, které pomáhají stavět třeba dálnice, obchvaty, nebo dokonce mají za úkol vybudovat internetovou vysokorychlostní síť. „Jsou kraje které jsou velice aktivní, já jen mohu říci některá čísla za několik krajů. Třeba v Plzeňském kraji je již schváleno v tomto období 2000 projektů, které získaly konkrétní podporu právě pro Plzeňský kraj v hodnotě 22 miliard korun. To jsou peníze, které jdou nad rámec státního rozpočtu ČR a opravdu pomáhají podle mého názoru zvyšovat kvalitu života v ČR a v těch krajích. V Ústeckém kraji je to podobné číslo, je to kolem 22 miliard, v jihočeském kraji je to ještě lépe, je to asi 25 miliard korun, které byly vynaloženy. Liberecký kraj je trochu menší, ten má 13 miliard korun vyčerpáno,“ doplnil europoslanec Polčák.

Za 15 let našeho členství v Evropské unii jsme získali z evropského rozpočtu navíc už 740 miliard korun. Minimálně dalších 10 let ještě budeme čistými plátci. To znamená, že budeme stále dostávat více peněz, než do společného unijního rozpočtu přispějeme. Už teď bychom se ale měli snažit dotace využívat účelně.