Vojtěch Kuna

Debata o věkových limitech pro volené funkce v Česku stojí na předpokladu, že vyšší věk znamená vyšší kvalitu rozhodování. Při pohledu na politickou praxi posledních 35 let však tento předpoklad nelze brát zcela vážně. Historie věkových hranic českého volebního systému i mezinárodní praxe ukazují, že jde spíše o tradici „rady starších“ než o racionálně podložené pravidlo zajišťující lepší chod státu. V době, kdy se opakovaně otevírá otázka věku pro aktivní volební právo, dává smysl ptát se, zda by právo být volen nemělo být stejně dostupné.

Před časem jsem napsal komentář o konci Petra Fialy v čele ODS. Jenže nyní se zdá, že se Fiala řídí slovy Tomáše Součka a (z nepochopitelného důvodu) v ODS oblíbenou fotbalovou terminologií: „Pásku mi vzít můžou, ale srdce ne.“ Po několika klidnějších měsících od chvíle, kdy oznámil odchod z čela strany, se poprvé znovu ostře opřel do domácí politiky.

Plzeňské náměstí Republiky a okolí sadů se v posledních letech stalo dějištěm střetu dvou světů. Na jedné straně stojí represivní snahy radnice v podobě vykazování „lidí bez domova“ z území města a hrozby vězením, na straně druhé Aleš, Honza a další lidé z masa a kostí, pro které je centrum Plzně „obývákem“ z nouze, nikoliv z rozmaru. Současný kurz se vydává drahou, neefektivní a z podstaty nehumánní cestou. Skutečně lidský a lidem přátelský přístup totiž nespočívá v zavírání do cel, jejich vyvážení na území jiných obcí, ale v nabídce odpovědnosti, která vrací člověku důstojnost. Inspiraci nemusíme hledat v utopických příručkách, ale v pražských Vysočanech.

Plzeňským veřejným prostorem poslední týdny hýbe záměr na pojmenování nějakého místa ve městě po Karlu Gottovi. Panuje na něm shoda napříč politickým spektrem a politici i veřejnost se předhání s nápady, jaké místo po „mistrovi“ či, kdo s tím přišel dřív. Lidé píšou pod jejich příspěvky oslavné komentáře, a tak to vypadá, že stále platí „vox populi, vox dei“ a Plzeň bude mít hnízdo „zlatého slavíka“. Možná bychom se mohli trochu zamyslet, zda Gott je opravdu hodný, abychom po něm pojmenovali náměstí či náplavku.

Po čtyřech letech se opět blíží komunální volby. Na přelomu zimy a jara se začnou scházet jednotlivé strany, marketingové týmy a experti ke tvorbě programů. Plzeň však za posledních 30 let prošla obrovskou proměnou a ze zanedbaného socialisticko-dělnického skanzenu se stala moderním městem, o kterém se často tvrdí, že je v něm radost žít. Není tedy náhodou, že se objevují narativy, že Plzni nic nechybí. Zároveň si město může i díky svému velkému rozpočtu leccos dovolit. Rozhodl jsem se tedy usnadnit práci všem těm, kteří si budou lámat hlavy s tvorbou politických programů a představuji vám zde pět zaručených trháků letošní kampaně.

Je to už více než čtrnáct dní, co uplynulo od kongresu ODS, který se konal v hotelu Clarion v pražských Vysočanech. Většina emocí již odezněla a všichni komentátoři, politologové, politici i novináři jeho průběh a výsledky rozebrali a zhodnotili. Avšak nedostatek jejich pochopení pro skutečný význam kongresu mě nutí napsat ještě jedno ohlédnutí za touto událostí.