Je to už více než čtrnáct dní, co uplynulo od kongresu ODS, který se konal v hotelu Clarion v pražských Vysočanech. Většina emocí již odezněla a všichni komentátoři, politologové, politici i novináři jeho průběh a výsledky rozebrali a zhodnotili. Avšak nedostatek jejich pochopení pro skutečný význam kongresu mě nutí napsat ještě jedno ohlédnutí za touto událostí.
Kromě volby nového předsedy, na jehož hodnocení podle mého názoru ještě nenazrál čas, se kongres do historie Občanské demokratické strany zapsal také koncem toho předchozího. Petr Fiala po dvanácti letech opustil první místo ve vedení ODS. Právě z jeho kritiky se mezi „odborníky“ v médiích i jeho spolustraníky stal zejména od okamžiku, kdy oznámil, že se nechystá mandát předsedy obhajovat, sport, který vygradoval ve dnech kolem kongresu.
Fiala byl často obviňován, že jeho styl leadershipu byl příliš slabý. Jeho kritici však na rozdíl od něj nebyli schopni vystoupit z mentálního rámce politiky 90. let minulého století a nultých let 21. století. Bývalý předseda ODS pochopil povahu měnícího se světa a přizpůsobil jí svou politiku. Charakterizoval nový hlavní spor (české) politiky jako zápas o charakter státu – o to, zda budeme žít v demokracii a svobodě, nebo podlehneme svodům autoritářsky vyhlížejících populistů.
Členové ODS, povzbuzováni rádoby konzervativními a pravicovými médii a podcasty, volali často po návratu ke kořenům a obnově pravolevého střetu na české politické scéně. Nejenže si nevšimli, že SOCDEM, která se opakovaně snažila v několika posledních volbách živit svůj odvěký spor s ODS, totálně pohořela, ale také si neuvědomili, že zejména po roce 2013 český stranický systém prošel obrovskou proměnou, před kterou se nelze vrátit.
Profesor Fiala byl obviňován, že stranu paralyzoval opakovanými kompromisy. Málokdo však už dodával, že tak činil ve snaze udržet „demoblok“ jednotný ve střetu s extrémním populismem politiků inklinujících k autoritářství, které je dnes ve světě tak módní. Objevil se i argument, že obrana hodnot svobody a demokracie před populismem je spíše tématem pro politologický seminář než náplní reálné politiky. Politik by prý měl řešit „skutečné věci“, jenže kdy jindy jsou tyto hodnoty hmatatelnější a jejich ochrana potřebnější než v současném světě? V době, kdy Rusko napadlo Ukrajinu, demokratický Západ se pod vlivem populistů propadá do čím dál hlubší krize a naši geograficky nejbližší spojenci z V4 prohrávají s autoritářstvím 1:2.
Tento civilizační střet vnímá dle mého názoru citlivěji generace do 35 let, která většinově si jiné než prozápadní, demokratické a svobodné směřování České republiky neumí a ani nechce představit. Na druhou stranu spíše starší generace, snad i pod vlivem zkušeností z komunistického režimu, jsou ochotny o našem směřování spekulovat a hledat za každou cenu „výhodnější“ cestu bez ohledu na dlouhodobou starost o naši svobodu. Má-li být ODS stranou budoucnosti, nikoliv minulosti, neměla by se nechat přesvědčit určitým mediálním proudem, že hodnoty jsou prázdné a jejich hájení zbytečné.
Strana v zájmu svého přežití musí konečně pochopit rozdíl mezi preferencemi svých členů a voličů. Měla by si uvědomit, že deset tisíc členů jí ve volbách nepřinese ani 5 % a přílišným podbízením se této úzké skupině by vyklidila pole ostatním. Fiala správně tento rozpor vzal pro svou politiku v potaz a snažil se ho členům ODS vysvětlovat. Obávám se, že nepříliš úspěšně, i když o opaku nás ještě může přesvědčit čas.
ODS se však nesmí zbavit Fialova zápalu pro demokracii, ale naopak jej nést jako ústřední ideu, ke které bude přidávat konkrétní ekonomické a jiné recepty. V momentě, kdy jediná cesta k záchraně svobody vede skrze integraci demokratického spektra, neměla by ODS ani jiné strany kvůli malicherným rozporům riskovat roky nesvobody. Fiala jako jeden z mála otevřeně deklaroval, že budoucnost je v propojování, nikoliv v neustálých sporech uvnitř „demobloku“.
Závěrem cítím potřebu připomenout, že cestovat časem není možné. Doufejme, že si to většina ODS uvědomí a strana se nestane strážcem „světa včerejška“, ale hodnot demokracie a svobody, které Petr Fiala v čele ODS ztělesňoval. Fialovu pomlčku mezi dvěma „babišismy“ teprve tak ještě přijde čas většinově docenit.
Autor: Vojtěch Kuna, komentátor podcastu Vyšší bere
Foto: zdroj: V. Kuna
