V hospodě jsme vykopali polovinu titulu, vzpomíná Jiráček na plzeňskou jízdu za prvním titulem

Jste dojatý, když vidíte spoluhráče, se kterými jste získal titul?
Jo, úplně jednoznačně. Jsem rád, že po dlouhé době zase kluky vidím a že vůbec vznikla tahle akce, že si malinko připomeneme, co se tady před 15 lety začalo.

Když jste se dozvěděl, že se toto setkání uskuteční, byl jste okamžitě pro?
Jednoznačně ano. S klukama ve spojení moc nejsem. Jen s Horvim (Horváthem), Rézou (Rezkem), s těma si voláme a píšeme. Ale se zbytkem hráčů se ty cesty nějakým způsobem rozešly. Proto jsem rád, že si po těch letech tady můžeme sednout, dát si pivko a zavzpomínat na staré časy.

A vzpomínky asi ožívají. Co vám z té sezóny utkvělo v hlavě nejvíce?
Já bych to vzal úplně od začátku. Když jsem do Plzně přišel, tak jsem absolutně nevěřil, že se něco takového tady mohlo povést. Já osobně byl rád, že vůbec budu hrát ligu a to co se stalo za pár let potom, tak to byl úplný sen. Jak pro Plzeň, tak ve finále i pro mě.

A nějaký konkrétní zápas se vám vybavuje?
Těch zápasů bylo mraky. Celá sezóna byla něčím zvláštní a my jsme si ji užívali na sto procent.

A co legendární proslov Pavla Horvátha?
Asi všichni Horviho znáte moc dobře. On si s nikým nebral servítky a se mnou už vůbec. Já jsem v podobné partě vyrostl, takže jsem to bral malinko s rezervou a ne osobně. V té době byla parta fakt skvělá, nikdo se neurážel, nikdo si to nebral osobně a všichni postupem času začali pracovat na tom jediném cíli a to byl titul.

Říkáte, že si nevybavujete žádný moment. Ale co třeba gól v titulovém zápase s Ostravou?
Ten si vybavuju. Vím, že Limba dával taky gól (vlastní, pozn. red.) ještě předtím (směje se). Takže tam nás trošku polil pot, ale prostě ta energie byla tak skvělá. Byli jsme přesvědčení, že ten zápas zvládneme.

Takže jste ani nezapochyboval?
Nemůžu mluvit za kluky, ale já jsem teda znervózněl. Ale potom ten zápas samotný ukázal, že jsme byli lepší a že jsme si za tím cílem šli.

Bylo těžké si vydobýt pozici jako kluk, který přišel ze Sokolova?
Já jsem přišel jako 15. nebo 16. hráč. Ode mě nikdo nic nečekal. Proto možná ta moje pozice byla o trochu jednodušší, ale chtěl jsem nějakým způsobem do toho promluvit. Jako každý jsem se chtěl dostat na hřiště. Chvíli mi to trvalo, ale zase musím říct, že mě kluci v těch těžkých časech podrželi a stáli nade mnou a za to jim musím ve finále poděkovat.

Byly to nejsilnější okamžiky kariéry? I když jste toho pak zažil hodně v reprezentaci..
I když jsem potom přestoupil pryč, tak tady ta šatna a vůbec ty lidi kolem..to bylo něco jedinečného a já jsem na to vždycky rád vzpomínal a budu na to rád vzpomínat. Nikdy už jsem to nezažil a nikdy asi nezažiju.

Byl Pavel Vrba váš osudový trenér?
Ze začátku jsme se spolu trochu prali a poslal mě na 14 dní do béčka, takže jsme si k sobě trošku hledali cestu, ale jako ve finále to dopadlo dobře a já samozřejmě Pavlovi Vrbovi děkuju za šanci, kterou mi ji dal.

Uvědomoval jste se tehdy, že jste pobláznili nejenom Plzeň, ale že vám držela palce celá republika?
Teď mě to zpětně těší o to víc. Je ale pravda, že jsem to cítil, že fanoušci budou rádi, že už to nebude jen Slavia nebo Sparta.

Ještě se vraťme ke spoluhráčům. Jak vám osobně pomohl Pavel Horváth?
Bezesporu hodně. Pokaždé, když ho teď potkám někde na pivě nebo, když za mnou přijede do Zlína, tak mu děkuju. On mi ukázal, jak to funguje na hřišti a ukázal mi samozřejmě tu druhou stránku, jak to funguje mimo hřiště. A to si myslím, že nás nějakým způsobem posunulo a já jsem se ho snažil poslouchat a vyplatilo se mi to.

Nakolik bylo klíčové to „mimo hřiště“?
Za mě tohle dělalo klidně víc než polovinu úspěchu. Myslím si, že je strašně důležité se potkávat i mimo hřiště, třeba v hospodě. Po pár pivech si řeknete mnohem víc, než když jste úplně střízlivý. Vysvětlíte si takových věcí, které byste si třeba jinak neřekli. V hospodě se nás fakt scházelo třeba 10, 12, dali jsme pivo, pokecali.

Vy jste pak poměrně brzy odešel. Neměl jste myšlenky se sem vrátit?
Oficiální nabídku jsem od Plzně nedostal. Neříkám, že bych jí přijal, ale prostě Plzeň se neozvala, tak jsem zvolil jinou cestu. Samozřejmě vím, že jsem si tady nějakým způsobem znepřátelil plno fanoušků, ale ty okolnosti prostě nebyly tak jednoduché, jak se několikrát psalo. Já jsem se k tomu vyjádřil jednou, tím jsem to uzavřel a pro mě už je to stará záležitost a už bych se k tomu nechtěl vracet.