Území Národního parku Šumava se rozdělilo na čtyři zásadní zóny

Obnova lesního porostu na Šumavě. Foto: NP Šumava

Nové rozčlenění území Národního parku Šumava na čtyři zásadní zóny platí od neděle na nadcházejících 15 let. Nová zonace je v některých oblastech i revoluční. Oproti původní zonaci tato už neslouží k regulaci vstupu veřejnosti. Vstup veřejnosti do citlivých území národního parku vymezují klidová území. Jejím hlavním úkolem je definovat cíl a režim území. Stručně řečeno, na jakém území má být příroda ponechána sama sobě, a na jaké části území a s jakým cílem se má hospodařit.

„Je to významný krok pro budoucnost Šumavy. Konečně jsme zastaralá pravidla nahradili novými, jasnějšími a srozumitelnějšími, konečně je tu koncept, který říká, jak dál a dává Šumavě určitou stabilitu. A to je důležité nejen pro ochranu přírody, ale i pro život místních obyvatel,“ sděluje svoji radost ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený.

„Posledních 29 let existence národního parku naznačilo, že na některých místech je vhodné nechat přírodu přírodě. A přitom není nutné do takových míst zakazovat vstup. Na jiných místech se zas o přírodu hodláme starat trvale, abychom zachovali její jedinečnost. Třeba i takovou, kterou vytvořil člověk svým hospodařením. Horské květnaté louky, vřesoviště, nebo smíšené a bohatě strukturované lesy se zastoupením typických a méně častých druhů dřevin,“ vysvětluje Pavel Hubený.

Zonace tak vymezuje území divoké přírody. Zároveň definuje území, která se divokými teprve stanou. A pak také ta, o která se budeme trvale starat a jiná, která jsou zasvěcena životu lidí. Dnešní zóny se proto skládají ze čtyř částí.

První je zóna přírodní, která zabírá 27,7 procent rozlohy NP Šumava. Je nejdivočejší zónou, je vymezena tam, kde je možné zcela uvolnit ruku přírodním procesům už nyní. „Udržujeme tuto zónu na téměř stejném území, jaké bylo ponechané přírodním procesům dosud. Následuje zóna přírodně blízká o rozloze 24,5 procenta NP Šumava. V této zóně jsou převážně lesní ekosystémy, o kterých jsme přesvědčeni, že mohou být v relativně krátké době převedeny do režimu zóny přírodní. Přírodní procesy v nich už nyní hrají hlavní roli a my jejich projevy jen mírně korigujeme, případně činíme opatření proti šíření lýkožrouta smrkového do okolních lesů,“ uvedl šéf národního parku.

Zóna soustředěné péče se nachází na 46,6 procenta rozlohy NP Šumava a zahrnuje ty lesní nebo zemědělské pozemky, ve kterých se v následujících desetiletích bude pečovat o přírodu. Tam se pracovníci parku soustředí zejména na zachování jedinečných, chráněných či ohrožených nebo evropsky významných druhů a také evropsky významných biotopů. Nejmenší je zóna kulturní krajiny o rozloze 1,2 procenta národního parku. Do této zóny patří všechna sídla, která vytvářejí prostorově propojitelný celek, zastavěná území a pozemky územními plány obcí určené k zastavění.

„Ještě zhruba před rokem velká část obcí národního parku psala panu prezidentovi alarmující dopis. Stěžovala si v něm, že jim národní park ztěžuje život, a proto že nesouhlasí s navrhovanou zonací. Stěžovaly si, že je v národním parku samospráva trvale potlačována a znevažována, že jsou tu vynakládány miliardové prostředky na nepotřebnou vědu, zatímco lesnictví je trvale znevažováno a likvidováno. Přesto už 7. června 2019 většina zástupců obcí odsouhlasila dohodu mezi Správou a Radou národního parku o návrhu zonace,“ vzpomíná Pavel Hubený. I přesto jsou pořád mezi zástupci obcí nebo krajů skalní odpůrci této cesty.