Vláda na svém pondělním zasedání jednomyslně schválila změnu systému asistentů pedagoga, kteří se podílejí v rámci vzdělávacího systému na vzdělávání žáků (primárně na základních školách) za situace, kdy žák má určitá studijní omezení, ať už fyzického či psychického rázu. Změna se týká jak přidělování jednotlivých asistentů, tak rovněž dalších dílčích problematik. Co přesně se mění a jde o změnu, která reálně českým školám pomůže?
.jpg)
Nejprve je vhodné vymezit, kdo vlastně jsou asistenti pedagoga (dále v textu jen „asistenti“) a jaká je jejich role při vzdělávání žáků. Asistenti jsou pedagogičtí pracovníci, jedná se o zaměstnance příslušné mateřské, základní nebo střední školy a jejich působení se odehrává ve třídách (příp. studijních skupinách), ve kterých se vzdělávají žáci s tzv. speciálními vzdělávacími potřebami, tj. žáci, kteří k naplnění svých vzdělávacích možností potřebují tzv. podpůrná opatření – jedním z nich jsou právě asistenti. Náplní práce asistentů je tak zejm. spolupráce s učitelem na vzdělávací činnosti (nejen) u žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, pomoc při komunikaci mezi učiteli a žáky nebo individuální i skupinová podpora žáků při přípravě na výuku.
Za stěžejní část novely nutno považovat změnu v mechanismu, jak budou jednotliví asistenti přidělováni – skrze financování školy – k žákům, kteří vyžadují jejich nápomoc. V současné době je asistent přidělen žákovi na základě vyšetření, diagnózy a následného doporučení pedagogicko-psychologické poradny. Nově by měl systém dopředu určit, kolik peněz škola na asistenty dostane podle předem daných parametrů, kterými by měly být např. počet tříd, počet žáků nebo míra znevýhodnění dětí. Podle návrhu by měl ředitel školy povinnost potřebný počet asistentů pro školu na daný školní rok zajistit. Tato změna přináší pro asistenty velikou výhodu v podobě jejich diametrálně větší stability a jistoty – doposud totiž odchod žáka na jinou školu (z jakéhokoli důvodu – např. stěhování) znamenal automatickou a okamžitou ztrátu pracovní pozice pro asistenta. Nyní budou asistenti přiděleni ke škole natrvalo a budou se měnit naopak žáci, kteří jsou k nim přiřazeni. Stejně jako pro asistenty bude nové nastavení mnohem flexibilnější pro samotné ředitele, kteří budou nově skutečnými manažery školy v tomto směru, neboť oni budou ti, kdo bude určovat v jaké třídě a v jakém počtu budou asistenti fungovat. V tomto ohledu je novela jednoznačně přínosná, neboť znamená mnohem větší možnosti pracovního rozvoje asistentů a celkově lepší řízení školy ze strany ředitelů. Českým školám tato změna má šanci reálně pomoci.
Při řešení problému asistentů se však nelze ubránit zamyšlení se nad inkluzí v českých školách samotnou. Je správně, aby se ve třídách vzdělávaly všechny děti bez ohledu na jejich zdravotní či psychický stav? Samozřejmě, že nikdo nechce žádné děti diskriminovat, debata takto přeci nestojí. Relevantní otázkou ale je, zda je ospravedlnitelná větší péče o žáky s určitými vzdělávacími problémy (typicky dyslexie, dysgrafie nebo dyskalkulie) za současného – byť nejspíše mírného – zanedbávání skutečně nadaných žáků. Nebylo by pro všechny prospěšnější, kdyby byli žáci vzděláváni v menších skupinách na ose „žáci se speciálními vzdělávacími potřebami – žáci s průměrnými studijními výsledky – žáci s nadáním“? Není na čase si konečně přiznat, že svět už dávno není o průměrnosti a že bychom se měli v zájmu celé společnosti intenzivněji věnovat primárně talentovaným žákům a studentům?
Výše předestřená debata by měla být seriózně vedena, chceme-li se jako země v dnešním světě udržet v popředí pelotonu.
JUDr. Matěj Novák
.png)
