Dejte si trdelník, podívejte se na ukázku některého lidového řemesla, popovídejte si s přáteli. Lidová řemesla zastoupí kovář, řezbář, výrobce proutěných košíků nebo svíček či keramiky. A určitě přijďte přivítat na náměstí Republiky Martina na bílém koni v sobotu 11. 11.!
Každý den je navíc připravený speciální hudební program:
1. 11. Lignit /15:00, 16:00, 17:00
2. 11. Dušan Talaš / band/ 15:00, 16:00, 17:00
3. 11 Hop a ŠaVani / 15:00, 16:00, 17:00
4. 11. Ondřej Provazník / 14:00, 15:00, 16:00, 17:00 – S písněmi Karla Gotta
5. 11. Khon rock Plzeň / 14:00, 15:00, 16:00, 17:00
6. 11. Dáma s hranostajem / 15:00, 16:00, 17:00
7. 11. FUTRO pop/rock / 15:00, 16:00, 17:00
8. 11. ŠTREKA / 15:00, 16:00, 17:00
9. 11. M. H.S. country / 15:00, 16:00, 17:00
10. 11. Čáry máry / 15:00, 16:00, 17:00
11.11. Sv. Martin na bílém koni se svojí družinou - 11:00
Cimbálová muzika 11:00 – 15:00
Švejk beat 16:00 – 18:00
Svatý Martin z Tours (narozen 316 či 317 v tehdejší římské provincii Panonie v Savarii – Szombathely v dnešním Maďarsku, zemřel 8. listopadu 397 v Candes) byl římský voják, poustevník a biskup v Tours. Martin z Tours byl prvním světcem, který byl svatořečeným za svůj příkladný život a ne jako mučedník. Je zakladatel prvních klášterů na území dnešní Francie. Svou misijní činností se snažil potírat pohanství a obracet lidi na křesťanství k čemuž užíval i násilné prostředky jak vůči pohanským věřícím, tak i k jejich posvátným místům. Ve 4. století nechal v Bretani vykácet megalitické řady lesů, které byly pro pohany posvátné.
Širší veřejnosti je znám zejména díky křesťanské legendě, podle které se rozdělil se žebrákem o svůj plášť. Martin se s křesťanstvím seznámil již v raném mládí v Pavii, ale protože jeho otec byl voják, byl i Martin již v 15 letech odveden do armády, ale i zde žil svou vírou. Byl jiný než ostatní vojáci, což také dokazuje čin, díky němuž se stal tak známý. Došlo k němu v Amiensu u jedné z městských bran v roce 335 za jednoho velmi mrazivého zimního večera. Martin se tudy na koni vracel do vojenského tábora, když ho u brány oslovil polooděný žebrák a prosil o almužnu. Protože Martin u sebe neměl ani peníze, ani jídlo, zprvu nevěděl, jak by člověku pomohl. Tu ho však napadla spásná myšlenka a to vzít svůj velký důstojnický plášť a rozdělit ho svým mečem napůl. Polovinu pak hodil žebrákovi třesoucímu se zimou, aby se zahřál. Legenda dále praví, že Martin spatřil příští noc Ježíše, který byl oděn půlkou pláště a slyšel, jak Ježíš andělům říká: „Tímto pláštěm mě oděl Martin, který je teprve na cestě ke křtu.“ Tato Kristova slova znamenají to, co je psáno v evangeliu: „Cokoli učiníš jednomu z mých nejmenších bratří, pro mě jsi učinil.“ Scéna dělení pláště patřila po celá staletí k nejznámějším a nejoblíbenějším světeckým motivům umělců.
Martin z Tours má celosvětovou úctu. Je mu zasvěceno přes 4,5 tisíce kostelů a kaplí po celém světě. Nejvíce jich stojí v Evropě, zejména ve Francii, kde stojí přes 1500 kostelů a kaplí. V Čechách je známá rotunda svatého Martina na Vyšehradě, či kostel svatého Martina ve Frýdku-Místku či v Blansku. Martin je patronem své rodné Szombathely, dále Blanska, Buenos Aires, diecézí v Rottenburgu, Stuttgartu, Mohuči, Burgenlandu a kantonu Schwyz. Je velmi oblíbený také v Latinské Americe, kde bývá často nazýván San Martín Caballero (kvůli svému častému zobrazování na koni). Rada Evropy v roce 2005 prohlásila trasu mezi maďarským Szombathely (rodištěm sv. Martina) a francouzským Tours za evropskou kulturní stezku. Cílem této trasy je ukázat nejvýznamnější památky spojené s životem tohoto významného světce.
Historie svatomartinských tradic započala již během raného středověku, kdy uctívání svatého Martina získalo postupem doby evropský rozměr. Den sv. Martina byl dnem veselic, lovů a zabijaček. Tradice martinské husy (či martinského vepře), která byla na mnoha místech konzumována v den světcova svátku, souvisela s ukončením zemědělského roku, s odvodem úroků vrchnosti, s adventním šestitýdenním půstem (začínajícím 12. listopadu) a ve vinařských oblastech s ochutnávkou prvního vína. V některých oblastech se zapalovaly martinské ohně, které později nahradily lampiony, světil se chléb a peklo obřadní pečivo. Den 11. listopadu se vyznačoval lidovým veselením, začínaly fungovat tribunály, parlamenty, školy, slavily se volby do místních zastupitelstev, platívaly se daně a obnovovaly se kontrakty. Mnohé z těchto obyčejů přežily i světcův kult.
