Linda Piknerová: Habešský císař v Karlových Varech a československé pivo v Etiopii

Historická Habeš byla v hledáčku cestovatelů a dobrodruhů od nepaměti, přičemž z našich rodáků se nejvíce proslavil v meziválečném období Adolf Parlesák, který se svým kamarádem Aloisem Polákem projel celý region střídavě na kolech značky Stadion a v sedle koně. Ačkoliv my o Parlesákovi nevíme vůbec nic, Etiopané si jeho pobyt připomínají dodnes, což mohu potvrdit ze zcela náhodné konverzace s lokálním průvodcem, který toho o Česku nevěděl moc, ale znal jméno Parlesák. Aby ne, když rodilý Brňák, novinář a polygot sloužil ve 30. letech 20. století jako vojenský poradce samotného císaře a pomáhal zemi bránit před vpádem Mussoliniho vojsk. Parlesák své vzpomínky zachytil v díle Habešská odyssea, která přibližuje střet habešsko-italských vojsk a mnohdy bizarní scény jako třeba tu, kdy místní armáda obsadila tank a na jeho posádku schovanou uvnitř zaútočila kopími. Parlesákova role spočívala nejen v poradní činnosti, ale aktivně se zapojil i do bojů přímo na frontě, za což si vysloužil císařovo osobní uznání. Jen si to představte, rok 1935, v Itálii vládne Mussolini, jenž napadl africkou zemi a Čechoslovák kdesi na severu východní Afriky radí Habešanům v jejich vlastním jazyce, jak se ubránit vyspělé evropské armádě. Parlesák sice nebyl úspěšný, protože Italům obsazení napodruhé na chvíli vyšlo, přesto jeho hrdinská pomoc na straně Habešanů vešla do historie. Za to ho komunistický režim po válce ocenil tím, že mu znemožnil cestovat. Jeho Habešská odyssea, která vyšla v roce 1948, se druhého vydání dočkala až po roce 1989.

Poválečná doba nejdříve příliš rozvoji vzájemných vztahů nepřála, a to z čistě ideologických důvodů. Na jedné straně stál císařský spíše prozápadní režim, na straně druhé komunistický stát postupně podporující národně-osvobozenecká hnutí napříč kontinentem. Situace se však začala v polovině 50. let rychle měnit a Etiopie začala představovat perspektivní zemi, o níž Československo rozhodně stálo a které mělo co nabídnout. Navzdory existenci císařství a nezávislosti na evropských mocnostech byla Etiopie nerozvinutou zemí, v níž bylo minimum silnic, průmysl existoval jen kolem hlavního města a lidé se sice mohli těšit z obrovského kulturního dědictví, ovšem ve zcela nepředstavitelně skromných životních podmínkách. Prostor pro rozvoj vztahů s průmyslově vyspělých Československem, ochotným expandovat kamkoliv v Africe, byl proto značný a obě strany ho využívaly.

Přelomem ve vzájemné družbě byla dlouho plánovaná císaře Haile Selassieho uskutečněná v červenci 1959. Vlajky na letišti v Praze vlály, prezident Antonín Novotný pronesl projev a společně se vydali na Pražský hrad, kde byl císař ubytován. Není bez zajímavosti, že císař vzpomínal na svého přítele Parlesáka, toho času žijícího v Československu, ovšem k setkání podle všeho nedošlo. Program jeho návštěvy byl nabitý k prasknutí s jednoznačnou snahou, a sice císaře ohromit a přesvědčit ho, že československá zastávka v rámci jeho evropského turné stojí za to a má co nabídnout. Pojistkou císařovy náklonosti měli být i darovaní psi, kterých si mocný vladař vybral z nabízeného katalogu hned pět a vybraná štěňata byla přepravena přímo do Addis Abeby. Kromě kynologického okénka měla československá vláda v plánu také císaři ukázat hospodářské úspěchy komunistického státu, a tak při cestě do Karlových Varů proběhla zastávka ve vybraném JZD, kde byly demonstrovány úspěchy kolektivního zemědělství. V Karlových Varech čekal delegaci oběd a cesta do Dvora u Karlových Varů, kde byly císaři prezentovány skleněné výrobky značky Moser a noc strávená v dnešním Grandhotelu Pupp tehdy Grandhotelu Moskva.

Císař si kromě psů odvezl také čestný doktorát Univerzity Karlovy a příslib, že komunistická vláda projedná jednu delikátní okolnost způsobující ve vzájemných vztazích jisté napětí. Jednalo se o prověření osudu rodiny Hildprandtů vlastnících do znárodnění zámek Blatná. Zatímco Bedřich Hildprandt odešel po roce 1948 do emigrace, jeho manželka Kornelie a dcery svolení nedostaly. Příběh by nebyl zajímavý, kdyby Kornelie nebyla dcerou Ferdinanda Veverky, meziválečného diplomata v USA, jenž po roce 1948 emigroval právě do Etiopie, kde byl v kontaktu s císařem. Takto se Haile Selassie dozvěděl o osudu dcery svého československého známého a během návštěvy Československa vyjádřil přání zjistit se s rodinou setkat. Podmínky, v nichž členové žili, byli šokující a císař jednoznačně podpořil jejich touhu odejít legálně do Etiopie. Výsledek osobní intervence se dostavil asi po půl roce a v průběhu roku 1960 mohl zbytek rodiny odcestovat z Československa. Mimochodem, Hildprandovi nebyli jedinými Čechoslováky emigrujícími do Etiopie. Podobný osud potkal třeba bývalého letce RAF Bohuslava Tobyšku, který byl osobním císařovým leteckým poradcem a byl vnímán jako pomyslný lídr československé emigrantské komunity. Bylo proto pochopitelné, že zaměstnanci československého velvyslanectví v Addis Abebě jej vnímali jako klíčovou osobu, vůči které rozvíjeli nejrůznější diverzní akce. Ještě paradoxnější je, že českoslovenští emigranti museli ze své nové domoviny utíkat podruhé, a sice po nástupu marxistického režimu Dergu v roce 1974, který svrhl císařství a nastolil „soudružský režim“.

Císařova návštěva ukázala oboustranný zájem vzájemné vztahy rozvíjet na všech představitelných úrovních, a tak jsme začali v zemi královny ze Sáby budovat třeba nemocnici, rozvíjet továrnu na munici či zemědělskou farmu CIAFFA. Asi nejzajímavějším exportním artiklem se ale nakonec stalo pivo, tedy přesněji celé pivovary, k jejichž vybudování došlo ale až po pádu císařství a nástupu vlády marxistického Dergu. Symbolem se staly dva pivovary z 80. let. První volba padla na město Harar, jedno z nejvýznamnějších muslimských center v celé zemi. Marxistický Derg si s tím příliš hlavu nelámal a jen požadoval, aby nabízený sortiment obsahoval i nealkoholickou variantu určenou pro muslimy. Druhý pivovar vznikl v Bedele a paradoxně byl otevřen až v roce 1993, tedy poté, co Československo poskytující nejen technologie, ale i úvěr na výstavbu, už neexistovalo a etiopský marxistický Derg byl dva roky po smrti. Původní kapacita byla 25 milionů litrů piva ročně. Pivo stáčené do lahví s opicí se tady vaří dodnes, a ačkoliv patří pod značku Heineken, česká stopa je ve výrobě stále patrná. Tím, že bylo vyvezeno celé výrobní zařízení včetně technologického postupu vaření piva, na který na místě dohlíželi čeští odborníci, je prý možné v jeho chuti stále odhalit „plzeňské stopy“.

Linda Piknerová, linda.piknerova@gmail.com, @afrikabezfiltru, www.afrikabezfiltru.cz

Zpracováno pomocí oficiálních stránek Ambasády ČR v Etiopii

Odkaz na Archiv ČT24 https://www.ceskatelevize.cz/porady/10116288585-archiv-ct24/207452801350002/cast/870538/