Poplatky se dle § 2 výše uvedeného zákona platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci rozhlasového (resp. televizního) vysílání, bez ohledu na způsob příjmu. Zákon tedy nastavuje povinnost, aby každý, kdo má byť jen možnost poslouchat rádio či sledovat televizi, platil koncesionářské poplatky. Ve skutečnosti tak poplatník vůbec nemusí vysílání zrovna Českého rozhlasu ani České televize využívat (sleduje a poslouchá toliko komerční stanice), a přesto je jeho povinností koncesionářské poplatky platit.
Česká republika není zdaleka jediným státem Evropské unie, kde koncesionářské poplatky fungují – jde celkem o 10 zemí (například Rakousko, Německo, Polsko, Itálie či Slovinsko3). Problémem není, že bychom jako země byli výjimkou, bolavou patou celé problematiky je dle mého vynucená povinnost k platbě něčeho, co reálně ani nemusí čeští občané užívat, a i přes tento fakt musí poplatek uhradit. Ve své podstatě koncesionářské poplatky, a tento postulát platí pro poplatky generálně, jsou daní. Naplňují totiž téměř všechny znaky daně – nedobrovolná platba, povinnost platit stanovena zákonem, nenávratnost, pravidelnost opakování. Jediným rozdílem je účelovost (poplatek má předem stanovený účel – zdroj pro veřejnoprávní média).
Jsem jednoznačným zastáncem veřejnoprávních médií, jejich role zejména v publicistice je (ať už jde o „běžné“ zpravodajství, ale zejména pokud jde o investigativu) do značné míry nenahraditelná. Co mi ale vadí, je skutečnost, že je člověk nucen platit za službu, kterou využívat nechce. Přitom řešení tohoto problému je triviální – inspirujme se u soukromých streamovacích platforem jako Netflix, Prime video či HBO. Jednoduše vysílání zakódujme a umožněme jeho sledování pouze těm, kteří jej chtějí konzumovat, tím eliminujeme černé pasažéry. Lidé, kteří chtějí sledovat obsah veřejnoprávních médií si dle mého názoru rádi za tuto službu připlatí (měsíční paušál Netflixu je cca 300 Kč). Proto dávám za pravdu těm, kteří tvrdí, že poplatky bylo nutno zvýšit – jejich hodnota totiž během těch dlouhých let beze změny notně co do reálné hodnoty devalvovala. Dnešních 135, resp. 45 korun je skutečně zlomek hodnoty z roku 2008, kdy se poplatky zvyšovaly naposledy.
Co říci závěrem – veřejnoprávní média jsou v demokratické společnosti extrémně důležitá, poplatky bylo nutno po tak dlouhé době zvýšit, ale všeobecná povinnost k platbě není dle mého spravedlivá, inspirujme se tam, kde to funguje a nevynalézejme kolo.
Autor: Matyáš Novák, student GFK Plzeň
1 Např. zde: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2005-348.
2 Např. zde: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1991-483, resp. zde: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1991-484.