Zobrazení položek podle značky: Házená Plzeň

Plzeňští házenkáři smetli Lovosice

Souboj druhého a třetího celku tabulky sliboval vyrovnanou podívanou. Plzeňští házenkáři ale nakonec nedali Lovosicím šanci a zvítězili jednoznačně 31:21. Plzeň se díky dvěma bodům za vítězství dotáhla v tabulce na vedoucí Karvinou. Slezané však mají zápas 14. kola k dobru.

Házenkáři podpoří v charitativním zápase boj proti rakovině

Páteční utkání Talent týmu Plzeňského kraje proti Lovosicím, které začíná v 19:15, bude mít charitativní podtext. Domácí nastoupí ve speciální růžové sadě dresů na podporu boje proti rakovině. Ty budou následně vydraženy a veškerý výtěžek půjde na podporu neziskové organizace Liga proti rakovině. Tu podpoří i diváci koupí vstupenky a speciální placky.

Házenkář Daniel Režnický si odbyl reprezentační křest, ale na Euro nemyslí

Před pár lety byl kapitánem české juniorské reprezentace, ve třiadvaceti letech si pivot házenkářů Talent týmu Plzeňského kraje Daniel Režnický odbyl také debut v dospělém národním týmu. Na začátku listopadu obdržel do reprezentačního trenéra Rastislava Trtíka pozvánku na sraz do Brna, herní křest si odbyl v přípravném duelu v Rakousku proti domácímu týmu. Češi, kteří se připravují na lednové mistrovství Evropy na Slovensku a v Maďarsku, na půdě soupeře prohráli 30:35, v domácí odvetě už se radovali z výhry 30:21.

Házenkáři zvládli duel se Zubřím a vládnou extralize

Házenkáři Talent týmu Plzeňského kraje přehráli v 10. extraligovém kole na domácí palubovce Zubří 29:23 a díky zaváhání Karviné se dostali do čela tabulky.

Trojboj se Zubřím, díl první. Chceme vyhrát, hlásí před domácím utkáním plzeňští házenkáři

Hned třikrát v průběhu necelého měsíce se házenkáři Talent týmu Plzeňského kraje utkají se Zubřím. První ze zápasů je na programu v 10. kole extraligy v neděli od 10.30 hodin v městské hale na Slovanech.

Házenkáři hostí Kopřivnici, trenér Štochl lehký zápas neočekává

Házenkáři Talent týmu Plzeňského kraje se po jasné výhře nad Hranicemi dostali už na druhé místo tabulky. Zlepšenou formu budou chtít potvrdit i v neděli, kdy opět na domácí palubovce hostí Kopřivnici. Zápas začíná v hale Lokomotivy na Slovanech v 10:30.

Mistrovský Talent nestačil v úvodu sezóny na Nové Veselí

Nepřesvědčivé výsledky a výkony v přípravě a stejně špatný úvod do sezóny. Házenkáři Talent týmu Plzeňského kraje prohráli na domácí palubovce ve svém prvním extraligovém zápase s Novým Veselím 30:32.

Hvězda NHL a mistr extraligy házené se budou podepisovat v Plzni

Jeden je hvězda hokejové NHL a ten druhý mistr extraligy házené. Dominik Kubalík a Milan Škvařil se ve čtvrtek sejdou v Plzni a společně se budou podepisovat fanouškům. Jejich autogramy můžete získat ve čtvrtek 2. září od 17 hodin v prodejně SPORTMH v prvním patře v Galerii Slovany.

Chtěla jsem si zahrát se sestrou i sestřenicí, těší se házenkářka Veronika Galušková

V minulé sezoně nastřílela v házenkářské interlize 158 branek, patří mezi elitní české kanonýrky. A po uplynulé sezoně postarala se o jeden z nejzajímavějších přestupů v soutěži. Levoruká spojka Veronika Galušková a plzeňská rodačka se po pěti letech v pražské Slavii vrátila domů, aby posílila tým DHC Plzeň. V něm se potká se sestrou Dominikou, sestřenicí Lindou, jednou z trenérek klubu je její teta Jana… Slušný rodinný klan!

„V Praze už jsem byla docela dlouho a já jsem docela rodinný typ. Mám v Plzni celou rodinu, z Prahy jsem jezdila domů, jak to jen šlo. Za příbuznými, kamarády, později už i za přítelem. A strašně se těším, že si v zápasech zahraji se ségrou a sestřenkou vedle sebe,“ popisovala třiadvacetiletá Veronika Galušková.

V interlize jste si proti Dominice a Lindě párkrát zahrála. Jaké to bylo?
Pro nás všechny to byly zvláštní pocity. Navíc se spoustou dalších holek z DHC jsem vyrůstala ve Slavii na Borech, známe se odmalička. Na hřišti to bylo znát. Věděly jsme navzájem, co ta druhá udělá, bylo složité vymyslet něco překvapivého.

Zatímco se Slavií Praha jste hrála o titul, Plzeň v minulé sezoně bojovala ve skupině o záchranu. Změní se teď klubové cíle?
Pro mě je veliká motivace dostat se s Plzní výš. Základní cíl bude play off. A tam už to bude o tom, jak si vše nastavíme v hlavách. Budu moc ráda, když holkám pomůžu k co nejlepšímu výsledku.

Nezrazoval vás někdo od návratu do Plzně? Že si výkonnostně pohoršíte?
Hodně lidí se ptalo, proč to dělám. Ale když jsem jim vysvětlila, že chci za rodinou, za přítelem, za kamarády a nechce se mi stále cestovat tam a zpět, pochopili to.

Hlavně se sestřenicí Lindou jste toho v dětství nahrály spoustu. Je na co navázat?
Samozřejmě. S Lindou jsem hrála od pěti let. Nemusíme se na sebe ani koukat a víme, co druhá udělá. Ségra Dominika je sice starší, potkaly jsme se až v ženách, ale i s ní hrajeme poslepu. A navíc mě konečně v obraně nebude mastit. (smích) Moc se těším, že spolu budeme na stejné lodi.

Když jste jako malá začínala ve Slavii VŠ na Borech, byla navíc vaší první trenérkou maminka Soňa, že?
Začala jsem někdy ve čtyřech letech. Mamina tam trénovala pětileté caparty, já chodila s ní. Nebavilo jí mě jen hlídat, tak mě hned šoupla mezi ně. Navíc bylo odmalička jasné, že jsem levačka, všechno jsem ze stolu automaticky brala do levé ruky. O to větší motivaci rodiče měli dostat mě k házené.

Do Slavie jste odcházela ještě jako juniorka, jaké vám zůstanou vzpomínky?
Krásné. Nasbírala jsem strašně zkušeností, moc mě to ve Slavii bavilo, měly jsme tam super kolektiv a byla jsem spokojená. Jsem ráda, že jsme se rozešli v dobrém.

Odejít do zahraničí vás nelákalo?
Během angažmá ve Slavii se něco sešlo. Německo, Itálie, Francie, dokonce i Izrael… Ale nikdy jsem se nerozhodla. Asi v tom hrál největší roli můj strach. Angličtina nic moc, s cizími jazyky nejsem kamarádka. Vždycky jsem se nejvíc bála toho, že někde venku budu sama. Vlastně nikdy nedošlo k tomu, že by smlouva ležela na stole. Vyslechla jsem si nabídku, na jak dlouho by to bylo, kde a za kolik. Ale nikdy jsem se nerozhoupala. Asi nejsem moc cestovací typ. Navíc jsem studovala gymnázium a podmínka mamky byla jasná: Nejdřív odmaturuješ, pak už je to na tobě.

Na hřišti vás trošku omezuje zranění, přes dva roky nastupujete se speciální ortézou kvůli únavové zlomenině holenní kosti. Jaké jsou vyhlídky na vyléčení?
Jediné řešení by bylo rok bez sportu a sádra na noze. To jsem odmítla. Na začátku jsem si dala čtyři měsíce klidu, to mi pomohlo. Je to únavová zlomenina, nějaký čas se tvořila a ještě delší se bude hojit. Srůstá to, stav se stále pomaličku lepší. Ale bolesti vnímám, občas noha oteče, udělá se modřina. Adrenalin během zápasu všechno přebije, ale občas mám pocit, že mi po něm nohu někdo uřízne. Hlavní je, že za ty dva roky je vidět jen zlepšení, tím se čím dál víc omezuje hrozba, že se stav zhorší. Ale v tréninku si musím někdy ulevit, od doktora mám zakázáno měnit povrchy. Ale v hlavě jsem si to nastavila tak, že definitivně zranění vyřeším až po kariéře.

Talent je pro mě dobrá volba, hlásí slovenský házenkář Marek Korbel

Jen pár týdnů po zisku mistrovského titulu ohlásili házenkáři Talent týmu Plzeňského kraje první posilu pro příští sezonu. Kádr vyztuží Marek Korbel, levoruká spojka ze Slovenska. Šestadvacetiletý střelec už hrál českou extraligu za Zubří. Konec uplynulé sezony pak strávil v Novém Veselí, kam se přesunul po ukončení angažmá v Rumunsku.Jen pár týdnů po zisku mistrovského titulu ohlásili házenkáři Talent týmu Plzeňského kraje první posilu pro příští sezonu. Kádr vyztuží Marek Korbel, levoruká spojka ze Slovenska. Šestadvacetiletý střelec už hrál českou extraligu za Zubří. Konec uplynulé sezony pak strávil v Novém Veselí, kam se přesunul po ukončení angažmá v Rumunsku.„Je to pro mě velký krok jít do týmu několikanásobného českého mistra, mám velkou motivaci,“ svěřil se slovenský reprezentant Korbel.

Jak dlouho jste byl s Talentem v kontaktu?
Oslovili mě už v době, kdy jsem hrál první sezonu za Zubří. Ale měl jsem tam ještě platnou smlouvu na další rok a chtěl jsem naplnit cíl, který jsme si v Zubří dali. Teď už přišla nabídka ve chvíli, kdy jsem byl volný hráč. A rychle jsme se shodli na společných cílech, nebyl problém se s Plzní dohodnout.

Předminulou sezonu hrál v Plzni váš krajan, pivot Šimon Macháč. Probíral jste s ním nové angažmá?
Bavili jsme se spolu, zrovna nedávno jsme byli na reprezentačním sraze. Zjišťoval jsem od něho informace o Plzni. Žádné negativum jsem neslyšel, jen jsem se utvrdil v tom, co jsem si myslel. Že je to pro mě velmi dobrá volba,

Považujete to za další posun v kariéře?
Byl jsem zatím spokojený v každém klubu, ve kterém jsem hrál. Největší rozdíl vidím v tom, že Plzeň je pravidelný účastník finále extraligy, s tím souvisí profesionální úroveň a podmínky v klubu. Nechci, aby to vyznělo tak, že v Zubří a v Novém Veselí nemají profesionální přístup, právě naopak. V obou klubech semi podmínky líbily. Ale tady je jednoduše jasný rozdíl v ambicích. Mám velkou motivaci v Plzni uspět.

Už jste se bavil s plzeňskými trenéry o tom, co od vás očekávají?
Ano, s trenéry jsem se bavil. Očekávají ode mě střelbu z dálky, abych byl aktivní jeden na jednoho a samozřejmě si zastal také svoji práci v obraně. S tím jsem naprosto ztotožněný. V Plzni jsou výborné podmínky, na to se velmi těším.

Minulou sezonu jste začal v rumunském klubu CSM Fagaras. Jaká to byla zkušenost?
Největší rozdíl je v tom, že v Rumunsku jsou všechny kluby profesionální. Mohli jsme trénovat dvakrát denně. Házená je tam určitě tvrdší, možná i rychlejší. Kvůli koroně to byla specifická sezona, od začátku jsme hráli turnajovým způsobem, dost takticky. Hráči jsou v rumunské lize obecně vyšší, velmi dobře fyzicky připravení a víc střelecky disponovaní než na Slovensku nebo v Česku. Myslím, že je to i vyrovnanější liga, klidně se mohlo stát, že třetí prohrál s posledním, každý zápas byl náročný. Kvůli koronaviru však kluby musely krátit rozpočty a proto jsem musel tohle angažmá ukončit.

Jste členem slovenské reprezentace, je pro vás velkou motivací zahrát si příští rok na evropském šampionátu doma v Bratislavě?
Čas už se krátí a já bych byl moc rád v nominaci. Dělám pro to všechno. Možná to zní jako klišé, ale pro mě je opravdu velká čest obléci reprezentační dres. Navíc se turnaj koná na Slovensku, o to je motivace ještě větší. Do každé sezony jdu s tím, abych byl stále lepší a lepší hráč.

Házenou budete hrát v Plzni, proslulé skvělým pivem. Ale vy ho nepijete, je to tak?
Je to pravda. Není to jen kvůli životosprávě, jednoduše mi pivo nechutná. Záleží mi na tom, co jím, co piji, kolik toho naspím, protože to všechno ovlivňuje výkon. Ale od té doby, co jsem v Čechách, mi spoluhráči říkají, že mě pivo pít naučí. No, zatím se to nikomu nepodařilo... (smích) Ale uvidíme, co není, může být.

Hejtmanka a její náměstek přijali na Krajském úřadě házenkářské mistry

Hejtmanka Ilona Mauritzová a její náměstek Pavel Karpíšek se dnes na krajském úřadě setkali s hráči Talent týmu Plzeňského kraje, který v letošní sezóně získal extraligový titul, v historii klubu již osmý. Jako poděkování za reprezentaci Plzeňského kraje dostali hráči speciální týmový dort a drobný dárek.

Hejtmanka Ilona Mauritzová a její náměstek Pavel Karpíšek společně poděkovali hráčům týmu a členům realizačního týmu za reprezentaci Plzeňského kraje v letošní sezóně, která především vlivem epidemie koronaviru byla významně omezena. Speciální dort s logem Talent týmu Plzeňského kraje připravila pro tuto příležitost Střední škola zemědělská a potravinářská Klatovy. Zástupci Plzeňského kraje pak na oplátku od hráčů dostali podepsané dresy a týmovou památeční fotografii. Tradičně se všichni členové mistrovského týmu podepsali do vzpomínkové Pamětní knihy Plzeňského kraje.

Na lavičce už mám zápisníček, hlásí Petr Štochl, kouč házenkářských mistrů

Má za sebou premiérovou sezonu v roli hlavního trenéra. A hned s házenkáři Talent týmu Plzeňského kraje slavil titul, už pátý za posledních osm let. Bývalý skvělý gólman Petr Štochl k němu mužstvo dovedl společně s Jiřím Hynkem, dalším někdejším reprezentantem, přičemž oba měli na lavičce stejné pravomoci. V play off Talent postupně vyřadil Kopřivnici, pražskou Duklu a ve finále, stejně jako předloni, odehrál nádhernou pětizápasovou sérii s Karvinou.

Rozhodla až poslední bitva na severu Moravy, kde Plzeň vyhrála 27:23. „Když jsme tým loni přebírali, začali jsme také určité věci měnit. Je to dlouhodobější proces, snažíme se hráčům přehodit vnímání házené, upravit systémy, kombinace. K dokonalosti je ještě hodně práce. O to víc mě těší, že i tak jsme dosáhli až na titul,“ říká pětačtyřicetiletý Petr Štochl. S Plzní slavil titul už jako hráč (1998), před dvěma lety pak v roli asistenta hlavního trenéra Michala Tonara. Teď si užívá další triumf.

Dají se vaše tituly nějak porovnat? Je to v roli hlavního kouče jiné?
Určitě, člověk cítí větší zodpovědnost. S Jirkou Hynkem jsme v hale i u videa strávili spoustu času, každý den se naší práci věnovali. Oproti hráčské éře cítím, že jsem do toho víc vtažený. My musíme vymyslet taktiku, kterou se chceme prezentovat. Hráči do pak musí předvést na hřišti, ale to udělají jen tehdy, pokud budou věřit, že to, co jim říkáme, má nějaký smysl. Což není snadné, máme se pořád co učit. Já po finále říkal, že nejvíce chyb jsem viděl u sebe... Za tím si stojím.

V čem jste třeba pochybil?
Obecně se dá říci, že příliš spadávám během zápasu do emocí, žiji s mančaftem. Ale je opravdu důležité zachovat si určitý odstup. Nesmíte spadnout do toho, že jste zároveň fanoušek svého týmu. Pak vám některé věci, především reakce soupeře, na hřišti unikají. Proto už mám u sebe na lavičce papírky, zápisníček. Začal jsem si zapisovat věci, abych byl víc soustředěný. Učím se pořád. Je to dané i tím, že s Jirkou jsme oba také jako hráči byli emotivní a teď si musíme zvykat na něco jiného.

I tak sezona dopadla nadmíru dobře.
Je to krásné. Ale jak jsem říkal, herní projev je třeba ještě výrazně upravit směrem k tomu, co chceme. Všichni viděli, že to nebyla nějaká suverénní cesta ke zlatu. Semifinále i finále jsme odehráli na pět zápasů, čtvrtfinále na čtyři. Před kluky smekám, jak ty klíčové okamžiky zvládli. Zároveň vím, že příští rok to bude ještě těžší, protože soupeři rostou a obrovsky se zlepšují. Mně se moc líbila Dukla, myslím si, že v play off letos podávala nejlepší výkony ze všech.

Nakonec jste finále rozhodli v pátém utkání v Karviné. Přitom pár dnů předtím jste doma ztratili téměř vyhraný zápas, soupeř sérii srovnal a doma mohl rozhodnout. Jak těžké bylo tým znovu zvednout?
Den po tom domácím utkání jsme klukům dali úplné volno, aby si odpočinuli od házené, byli s rodinami. A už na dalším tréninku jsem cítil, že jsou všichni naladění správně. My trenéři jsme byli přesvědčení, že poslední dva zápasy už jsme byli lepší. Bylo to jen o nás, jak se k tomu postavíme. Věřil jsem, že jestli v Karviné odehrajeme dobrý zápas, páté finále zvládneme. A to se povedlo.

Jedna zajímavost. Poslední zápas v Karviné byl zároveň jediný v play off venku, který jste vyhráli v normální hrací době. Předtím v Kopřivnici, v Praze na Dukle i v Karviné jste uspěli až v sedmimetrovém rozstřelu.
Však jsem si také po finále vyslechl, že jsme Karvinou vlastně dokázali porazit jen jednou. Stejně jako před dvěma lety, kdy jsme o titulu proti stejnému soupeři rozhodli v sedmičkách. Já tedy nesouhlasím. My jsme ty zápasy prostě vyhráli! Jestli je to v normální hrací době, v prodloužení nebo na sedmičky, není podstatné. Takhle jsou pravidla daná, sedmičky jsou součástí play off. Stejně jako jsou v zápase taktické věci, například hra sedm na šest, tohle je další herní situace. A to, že jsme vyhráli všechny série sedmiček, není náhoda. Poctivě jsme je trénovali. Bylo určeno osm hráčů, z nich jsme pak vybírali pět exekutorů. A také naši gólmani se na střelce soupeře pečlivě připravovali.

Vzpomněl jste si v Karviné i na to, že právě tam jste před 23 lety vyhrál svůj první mistrovský titul?
Samozřejmě. Byl jsem u toho já, můj brácha Honza i Áda Blecha, který tehdy finálovou sérii svým gólem rozhodl. Teď jsme všichni tři jeli do Karviné a říkali si, že by bylo moc fajn znovu si odvézt zlato. Jsem strašně rád, že se to povedlo.

Letos jste vynechali účast v evropských pohárech. Vrátíte se teď do nich?
Chceme. Letos to bylo složité, nikdo nevěděl, jak se bude kvůli covidu hrát, za jakých podmínek. Na podzim už si poháry chceme vyzkoušet. Liga mistrů ani Evropská liga reálné nejsou, ty jsou pro nás nedosažitelné i co se týká podmínek, zázemí, haly. Ale vzniká ještě třetí soutěž EHF European Cup, do které se přihlásíme. Mezinárodní konfrontaci potřebujeme, abychom se posunuli zase o kousek dál. I přípravné zápasy před novou sezonou plánujeme tak, že se utkáme především se zahraničními soupeři.

Házenkáři zvládli rozhodující zápas a slaví mistrovský titul!

Po futsalistech slaví zisk mistrovského titulu také házenkáři Talent týmu Plzeňského kraje. V rozhodujícím pátém finále zvítězili Západočeši po výborném výkonu zejména v první půli 27:23.

"Jeli jsme sem dobře naladění, měli jsme dobrou náladu. Věřili jsme si a ukázali jsme to v prvním poločase. Ve druhé půli nám docházely trochu síly, ale uváleli jsme to a zasloužíme si titul. Byl to nejtěžší titul ze všech a také si ho hodně cením," uvedla krátce po závěrečném hvizdu spojka Plzeňanů Milan Škvařil.

Házenkáři sahali po titulu, nezvládli ale závěr zápasu

Pět minut před koncem vedli o tři góly a už se skoro dotýkali poháru pro mistra extraligy. Házenkáři Talent týmu Plzeňského kraje ale naprosto nezvládli závěr zápasu s Karvinou a ve čtvrtém finále prohráli 26:27. Půl minuty před koncem neproměnil tutovku domácí Škvařil, naopak v posledních vteřinách poslal Slezany do vedení Patzel. O osudu série rozhodne až pátý zápas, který se odehraje na palubovce Karviné.

Krok od titulu. Házenkáři vybojovali v Karviné mečbol

Další obrovské drama nabídlo třetí finálové utkání mezi Karvinou a Plzní. Na palubovce Slezanů se nakonec z mečbolu mohli radovat Západočeši, kteří zvítěžili až po sedmimetrových hodech 24:22. V úterý tak budou moci v případě vítězství oslavit titul před domácím publikem.

Házenkář Roman Bečvář opustí Německo, stěhuje se do Lucemburska

Po více než osmi letech český házenkářský reprezentant a plzeňský odchovanec Roman Bečvář opustí Německo. Dvaatřicetiletá spojka a aktuálně hráč týmu TuS N-Lübbecke z druhé bundesligy se po sezoně přesune do Lucemburska, kde posílí klub Red Boys Differdange. „Asi to bude jiná štace, než na co jsem byl dosud zvyklý,“ líčí Bečvář, jehož otec byl rovněž skvělým házenkářem, zahrál si i na olympijských hrách 1992 v Barceloně.I syn má za sebou povedenou kariéru. V Německu hrál postupně za Rostock, Lipsko, Drážďany a Lübbecke, za Česko startoval na světovém šampionátu v Kataru 2014.

Už víte, co vás v Lucembursku čeká?
Znám tam dva hráče, proti jednomu gólmanovi jsem nastupoval v Německu. S ním jsem byl v kontaktu, nastiňoval mi, co mě čeká. Většinou to bude kvalita druhé bundesligy, ale trošku jiný styl házené. V lize je hodně cizinců - Chorvati, Řekové, Srbové, Francouzi. Pro mě je to nová výzva. Klub nakupuje posily, měl by hrát evropské poháry.

Diggerdange v minulé sezoně v pohárech narazilo hned na dva české kluby, že?
Ano. Ve Vyzývacím poháru nejprve přešli přes Nové Veselí, pak je vyřadila Dukla. Počítám, že v české extralize by patřili do středu tabulky.

Máte malého syna, co říká na stěhování do Lucemburska rodina?
Moje paní se těší hodně. Měl jsem i docela dost nabídek pokračovat v Německu, ale s rodinou jsme se rozhodli zkusit něco úplně jiného. I proto jsem podepsal na dva roky.

Zjišťoval jste, do jak velkého města zamíříte?
Má okolo 25 tisíc obyvatel. Už teď jsem v menším městě dva roky, takže to nebude změna. Díval jsem se na internetu i na video, jak Lucembursko vypadá. Město je fajn, navíc bude všechno kousek. Na venkovní zápasy nám to bude trvat do 25 minut, to pro mě bude novinka. Od nového angažmá očekávám trošku větší pohodu, ale zároveň to byla skvělá nabídka a nová výzva.

Lübbecke má přitom šanci postoupit do bundesligy. To vás nelákalo?
Kdyby bylo na mně, tak ano, zůstal bych, zvlášť v případě postupu. Ale klub mi dal najevo, že shání jinou střední spojku. Bylo dané, že si mám hledat něco nového. To se ve sportu stává, prostě možnost prodloužit kontrakt nebyla.

Na které angažmá v Německu budete nejvíc vzpomínat?
Nejhezčí jsou pro každého hráče v cizině asi začátky. V Rostocku to všechno začalo, byl jsem nadšený. Ale každá etapa byla fajn. Super zážitky mám z Lipska, hráli jsme bundesligu, byli ve Final Four. Přišla dvouletá etapa v Drážďanech, kdy jsem zase zažil postup do bundesligy. Teď dva roky v Lübbecke, zvlášť ten první jsem nastupoval prakticky každý zápas na plný počet minut. Ten druhý už hodně ovlivnila koronavirová nákaza, z toho mám smíšené pocity. 

Co bude za dva roky. Zvažujete návrat do Plzně?
Nemám to takhle jasně postavené. Je mi čerstvě 32 let, nebyl jsem nikdy vážně zraněný, cítím se fit. Hodně lidí se mě ptá, zda se vrátím. Jednou určitě ano, ale teď je to těžké říci.

Odbočme k reprezentaci. Nedávno jste postoupili na mistrovství Evropy 2022 v Bratislavě. Ale los vám nebyl příliš nakloněn, na Slovensku ve skupině narazíte na Španělsko, Švédsko a Bosnu a Hercegovinu. Co tomu říkáte?
Na los už několik let nemáme štěstí. Horší jsme to snad ani dostat nemohli. Já si hlavně myslel, že ze skupiny postupují tři, týmy, jenže půjdou jen dva. Bude to hodně těžké. Ale nic není nemožné. Pokud budeme hrát i před diváky, dodá nám to víc sebevědomí, zvlášť na Slovensku, kde by to bylo vlastně domácí prostředí. Je velký rozdíl hrát proti Švédům a Španělům s fanoušky a bez nich.

Strana 1 z 5