„Všechno mi to začalo docházet až večer na hotelu, když jsem tam přišel s medailí v ruce. Do té doby jste neustále zapřažený. Kvalifikace, finále, soustředíte se jen na samotný závod. Teprve pak jsem si uvědomil, že to byl velký den a povedlo se mi něco skvělého,“ popisuje medailové pocity plzeňský rodák Schejbal.
Když střílíte závod, sledujete po očku výsledkovou listinu, jak si vedou vaši konkurenti?
V kvalifikaci na výsledky vůbec nekoukám. Mám výhodu v tom, že jsem levák, takže jsem většinou k výsledkové tabuli otočený zády. A myslím, že je to obrovská výhoda. Člověku uškodí, když sleduje výkony ostatních a snaží se je dotahovat. Je daleko důležitější dělat si to, co máte natrénováno, myslet jen na svoji práci. Když ji odvedete dobře, do finále se dostanete.
Dokážete se při střelbě oprostit od všech vnějších vlivů?
Rád bych vám řekl, že žádné vedlejší myšlenky si do hlavy nepustíte. Ale bohužel se tam vkrádají. Člověk je musí přehazovat lopatou, když to přeženu, musí se umět zkoncentrovat.
Je to jiné při týmových závodech? Úspěchy třeba sklízíte i se sestrou Veronikou v mixu.
I tam se uzavřu do vlastní bubliny a snažím se odstřílet tak, jako by to byl individuální závod. Až když mám hotovo, podívám se, jak se dařilo Veronice. Během závodu se ani nepovzbuzujeme, každý se soustředí sám na sebe. Až pak to probereme a podpoříme se.
Stal jste se vicemistrem Evropy se vzduchovou puškou, venku se střílí s malorážkovou. Je velký rozdíl mezi halou a otevřenou střelnicí?
Vzduchová pistole se střílí uvnitř i proto, že nefouká žádný vítr, je stejné osvětlení. Máme vlastně na střelbu laboratorní podmínky. S malorážkou je to venku těžší v tom, že musíte brát v potaz vítr i sluníčko, které občas překrývá terč. Já to mám tak, že když je zima, raději jsem v hale. Ale když je venku teplo, jsem raději tám, mám rád tu vůni střelného prachu.
Dá se popsat váš každodenní trénink?
Začíná to vlastně už při snídani na střelnici. Pak je na řadě technická příprava, procvičení očí, mentální i fyzická příprava. Je to velká škála věcí, kterou člověk během dne udělá.
Procvičení očí? Zkuste to přiblížit, prosím.
Existují cviky na oční gymnastiku. Je složité je popsat, ale návody se dají najít na internetu. Oči zavřete, protahujete oční svaly, procvičujete zaostření na blízko, na dálku. Tyto gymnastické pohyby očí děláme pořád dokola. Vlastně je to pak stejné, jako když se vy protáhnete při běžeckém tréninku.
Stane se během závodu, že vás oči začnou pálit, bolet?
Na oči jsem velmi citlivý, hlavně na světlo. Když jste při závodě maličko dehydrovaný a unavený, oči slábnou. Pak v mířidlech nevidíte to, co byste chtěl. Obraz se začne mírně rozmazávat, musíte to řešit, i když to nejde vždycky. Oční kapky při závodě nepomůžou, ty si musíte nakapat předtím. Ale první pomocí je sednout si, pořádně se napít, zavlažit tělo. A hlavně si odpočinout.
Jaké plány si dáváte do budoucna? Myslíte na olympijské hry 2028 v Los Angeles?
Tak daleko zatím ne. Letos je trošku plonkový rok, není žádná olympijská kvalifikace. Takže vrcholem sezony bude na podzim mistrovství světa v egyptské Káhiře. A samozřejmě Světové poháry, ale tam ještě neznám přesný kalendář, kterých se zúčastním.
