Ilona Mauritzová: Roušky ano, ale s rozumem!

Ilona Mauritzová

Za posledních pár měsíců se nám všem do paměti až notoricky vžilo heslo: Tvoje rouška chrání mě, moje rouška chrání Tebe. Je pravda, že během léta jsme na něj trochu pozapomněli. Jak se ale nyní ukazuje, jednalo se jen o dočasnou záležitost. Lidé v ČR si od 1. září musí opět navyknout na nošení roušek, a to v MHD, na úřadech a při návštěvě zařízení zdravotnických a sociálních služeb. Jedná se o nařízení Ministerstva zdravotnictví České republiky. Krajská Plzeň tak není výjimkou.

V tomto momentě však přichází na scénu pár nezodpovězených otázek, které si klade nemalá část Čechů: Proč máme roušky nosit, když ostatní plošná opatření neplatí? Kde jsou roušky opravdu nutné, a kde jejich nošení nedává smysl? A hlavně, mohou nás roušky ochránit před druhou vlnou, nad jejíž podobou tápou nejenom politici, ale i epidemiologové? Lídryně společné kandidátky ODS a TOP 09 v podzimních krajských volbách, zastupitelka Plzně a poslankyně Parlamentu ČR – docentka Ilona Mauritzová nabízí na tyto otázky odpovědi.

Začněme trochu obecněji: Co říkáte na některá překotná a pro mnoho Čechů nesmyslná nařízení vlády, které se týkají nošení roušek?
Nejde tak ani o to, že by se jednalo o nesmyslná nařízení, ale o fakt, že tahle nařízení nejsou veřejnosti dostatečně vysvětlena. Lidé přece musí vědět, proč to tak je, a jak vláda k závěrům ohledně nošení roušek dospěla. Jedině pak mohou nařízení opravdu respektovat.

Máte tedy pocit, že vláda své kroky dostatečně nezdůvodňuje?
Já myslím, že tiskové konference vlády slouží především pro novináře. Ale není tady nikdo, kdo by to vysvětlil lidem – občanům naší země. A ve chvíli, kdy ministr zdravotnictví říká do médií něco jiného než epidemiolog či hlavní hygienička, není to, a vlastně ani nemůže být, pro občany srozumitelné.

Jak tuhle situaci vnímáte jako zastupitelka Plzně?
Úplně stejně. I ve svém okolí vnímám pocity nejistoty a možná strachu z toho, co přijde. A moc bych si přála, kdyby se mi podařilo to změnit. Chci, aby lidé věděli, že jsem tady pro ně a připravena řešit jejich problémy. A nejen já, ale celá naše koalice. A zcela upřímně si myslím, že minimálně na krajské úrovni jsme si s covidem uměli poradit. Ostatně, krajské hygienické stanice už v jarních měsících prokázaly, že situaci umí ve spolupráci s ostatními složkami Integrovaného záchranného systému dobře zvládnout. A těmto všem patří samozřejmě velký dík.

Krajské hygienické stanice se přitom ale neubránily kritice – ať už ze strany veřejnosti, či samotných politiků, včetně premiéra.
Netroufám si soudit, zda se jedná o přehazování problému či zodpovědnosti. Ale podle mého krajské hygienické stanice moc dobře ví, co mají dělat. Problém je však ten, že se potýkaly a stále potýkají s obrovským nedostatkem personálu. A zároveň jim při první vlně chyběla koordinační činnost na centrální úrovni.

Vraťme se zpět do přítomnosti. Od 1. září jsou roušky povinné v zařízeních zdravotních a sociálních služeb, ve veřejné dopravě, na úřadech či ve volebních místnostech. Souhlasíte s tímto nařízením?
Rozhodně ano. V nemocnicích nechráníme jenom sebe, ale naše nejbližší. Jen si to vezměte. Pokud jdu do nemocnice navštívit někoho, kdo je zrovna po operaci, je logické, že má oslabenou imunitu a potřebuje nabrat sílu. V této chvíli ho přece nechci vystavit další hrozbě v podobě nákazy koronavirem.

Než na striktnost či celoplošnost nařízení tedy více apelujete na sounáležitost mezi lidmi a jistou ohleduplnost?
Přesně tak. I když vím, že média ráda pracují se strachem lidí, a někteří politici jim v tomto ohledu vycházejí vstříc, tak tento styl práce či prezentace mi nikdy nebyl vlastní. Právě naopak. Podle mého je potřeba do všeho vnést trochu klidu a pochopení. Bez zbytečné hysterie budeme mnohem schopnější zvládnout to, co nás může v příštích měsících potkat.