Z tribuny to vypadalo na jasný zápas. Bylo to tak i z pohledu hráče?
Možná to tak vypadalo, ale museli jsme na hřišti odvést docela velký kus práce. A vlastně to možná vypadalo i díky tomu, že jsme každý do jednoho plnili taktické pokyny, které jsme plnit měli. Odmakali jsme to jako tým.
Nepřekvapilo vás to, že jste Anderlecht takto přehráli?
Možná je trochu nahlodal první gól, který jsme dali docela brzy. Měli jsme pak pokračovat penaltou. Sice jsme ji nedali, ale vlastně nás to nezabrzdilo, pořád jsme makali, pořád jsme jezdili. A tím jsme položili základní kámen, abychom to zvládli, protože kdyby to tak nebylo, tak Anderlecht má přece jen individuálně velmi dobré hráče. Bylo vidět, že si kolikrát balon skvěle převzali a něco z toho mohlo být. Jenže my jsme nic nevypustili, proto jsme měli šance a zvládli jsme to.
Výhra vám zajistila postup. Teoreticky ale můžete pomýšlet ještě na přímý postup do osmifinále..
Říkali jsme si, že o něj hrajeme. Teď si můžeme povídat, že nám jde ještě o osmičku. Jedeme s pokorou do Bilbaa, což je top klub ze španělské ligy. Budeme rádi, když to tam nějak zvládneme.
V průběhu zimní přestávky jste se stal otcem. Cítíte změnu? Hrál jste i pro přítelkyni s dcerkou?
Jo. Přítelkyně s dcerou mi psali před zápasem, že mě opravdu moc milujou, že mi drží palce. Já jsem jí říkal, že kdybych dal náhodou gól, ukážu srdíčko nebo něco, ale pak mě to vždycky tak pohltí, že jsem na to zapomněl. A jestli jsem se změnil, myslím, že ne, ale jsem rád za to všechno.
