Zažily týrání, přišly o práci i o byt. Ženám v Plzni pomáhá speciální projekt

ilustrační foto

Více než 40 ženám, které se ocitly v těžké životní situaci, pomohl projekt Pilotní testování koncepce sociálního bydlení, který spustilo v březnu 2017 město Plzeň. 

Mezi klienty projektu ženy i muži různého věku. „Je to například žena, která vyrůstala v nefunkční rodině, týral a zneužíval ji otec,“ uvedla jeden z příkladů náměstkyně primátora Eliška Bartáková. Právě týrání bylo u této klientky důvodem, proč v období dospívání začala nadměrně pít alkohol. „Ve dvaceti letech se vdala a narodila se jí dcera. Dceři byly čtyři roky a manžel uhořel. Po pár letech se jí narodila druhá dcera, jejíž otec se o ně dodnes nezajímá. Poté si žena našla nového muže, narodili se jim dcera a syn. Stále pila a s manželem se v pití podporovali. Zatímco dvě starší dcery se osamostatnily, manželé péči o ty mladší děti příliš nezvládali, s mužem vztah neklapal a v roce 2011 se s dětmi nastěhovala do azylového domu, pak na ubytovnu,“ přiblížila vedoucí oddělení sociálního bydlení magistrátního odboru sociálních služeb Karolína Vodičková. Obě děti ženě byly odebrány a svěřeny do pěstounské péče nejstarší dcery. Žena situaci nezvládla, začala se sebepoškozovat a mít depresivní stavy. Zlom nastal v roce 2014, kdy se obrátila na K-centrum a začala problém s alkoholem řešit. Získala chráněné bydlení, jež spadá pod Centrum protidrogové prevence a terapie, později bydlela v azylovém domě pro ženy, kde ji sociální pracovnice doporučila do projektu Pilotní testování koncepce sociálního bydlení v Plzni a získala tak sociální byt. „Když jsem dostala do rukou klíče, dostavil se pocit, jako bych se znovu narodila,“ řekla žena.

Strastiplný příběh prožila i další Plzeňanka, nyní dvacetiletá. Vyrůstala v kojeneckém ústavu a později u tety, která ji bila, nestarala se o ni, neplatila jí věci do školy ani dopravu, dívka dostávala pokuty, jež nikdo nehradil, ocitla se v exekuci, bez práce, na ulici. „V osmnácti jsem se dozvěděla, že mám exekuci a nemám ji z čeho splácet, potřebovala jsem od někoho pomoci. Poslali mě na odbor sociálních služeb, dostala jsem se do projektu Pilotní testování koncepce sociálního bydlení v Plzni. Teď mám krásný byt,“ uvedla mladá žena. Té se podařilo díky sociální pracovnici najít práci i biologického otce. „Můj život začíná mít zase smysl,“ dodala.

I další ženě pomohl zmíněný projekt. Až do roku 2013 žila se svými dvěma dětmi u matky, která se o vše starala, takže nemusela moc pracovat, matka jí pomáhala i s výchovou dětí. Otec dětí o ně nemá zájem, nehradí výživné. Matka však zemřela a ona se musela vystěhovat z bytu, který nedokázala sama platit. „Neuměla jsem ani sama nakoupit, vše dělala maminka,“ uvedla žena. Bydlela v azylových domech a po ubytovnách. Situaci nezvládala finančně, ani psychicky. Děti umístila do Klokánku, nastěhovala se do azylového domu pro ženy, postupně si našla zaměstnání a podařilo se jí našetřit na vybavení bytu a získat děti zpět. „To pro mě bylo obrovskou motivací. Bylo to ale nejtěžší období mého života,“ popsala. Do projektu města Plzně ji doporučila sociální pracovnice azylového domu. Dostala tak sociální byt a děti jí byly vráceny zpět. Nemá nikoho, kromě jedné kamarádky, na koho by se mohla obrátit o pomoc. Proto spolupracuje s několika neziskovými organizacemi, především v oblasti řešení dluhů, doučování dětí a čerpání potravinové pomoci.

Klíčovou podporou ze strany města je poskytnutí menšího bytu do nájmu. „Většina z nich spolupracuje se sociálními pracovníky na změně své životní situace, pokud mohou, tak řádně pracují,“ uvedl radní pro ekonomickou a bytovou oblast David Šlouf.