Evropský parlament očima regionů. Výbor EP Hospodářství a měna

Evropský parlament. Foto: Richard Beneš

Otázkami týkajícími se hospodářské a měnové unie, regulace finančních služeb, nebo třeba volného pohybu kapitálu a plateb se zabývá výbor Evropského parlamentu s názvem Hospodářství a měna. Na starost má i politiku hospodářské soutěže, nebo mezinárodní finanční systém. Pojďme se v našem seriálu Evropský parlament očima regionů podívat i na to, jakým způsobem ovlivňuje naše regiony.

Hospodářská a měnová unie by měla členským státům zaručit co nejvyšší hospodářskou a ekonomickou stabilitu a jejich obyvatelům třeba vyšší zaměstnanost, kromě toho zahrnuje také společnou měnovou politiku a společnou měnu euro. První úvahy o měnové integraci se objevily už v 70. letech.

„Tehdy vznikla nějaká měnová unie, která ale nebyla založená na společné měně, proto to také příliš dobře nefungovalo. Státy poslouchaly ta pravidla, jenom pokud se jim to vyplatilo, nebo je příliš mnoho nestálo ta pravidla dodržet. Na začátku 90. let proto vzniká projekt té současné eurozóny, to znamená měnové unie, jejímž základem bude nová společná měna,“ vysvětluje politolog Petr Junek.

Nejprve bylo nutné vyřešit otázku, kdy je vlastně daný stát připraven svou národní měnu nahradit. To od roku 1993 určují takzvaná Maastrichtská kritéria, která musí každý stát před přijetím eura splnit. „Tato jednotlivá kritéria jsou čtyři, sestávají z kritérií ohledně veřejných financí, konkrétně veřejného dluhu deficitu veřejných financí, kurzové stability a dlouhodobých úrokových sazeb,“ říká Zdeněk Čech, zástupce vedoucího zastoupení Evropské komise v ČR.

Na přelomu tisíciletí existovala společná měna zatím jen v bezhotovostní formě a teprve od 1. ledna 2002 byla zavedena do oběhu. Přijetí eura a úplné nahrazení společné měny se ale ani na svém začátku příliš nesetkávalo s kladným ohlasem. Kdo zavedení eurozóny od počátku kvitoval, byli podnikatelé, těm totiž společná měna vyřešila spoustu problémů.

„Například problém kurzových ztrát, když objednávám něco z Německa do Francie a platil jsem to zboží v jedné měně a v jiné měně jsem vyplácel zaměstnance, tak se mohlo stát, že jenom pohyb kurzu mě připravil o zisk a uvedl mě do ztráty,“ popisuje politolog Petr Junek.

Jak bojují podnikatelé v Česku s rozdílnou měnou?

Změna kurzu eura, ale i ostatních národních měn států, které stále nejsou součástí eurozóny, způsobuje komplikace podnikatelům dodnes, to potvrzuje například ředitel oděvnické firmy z Ústí nad Labem. O tom jakým způsobem ovlivňuje změna kurzu eura chod společnosti pohovořil Radek Veselý, statutární ředitel společnosti ADLER Czech a.s.

„Ovlivňuje nás to velmi významně, naše společnost je dodavatelem reklamního textilu a pracovních oděvů do celé Evropy, to znamená, že každoročně čelíme kurzovnímu riziku. Ohrožuje nás nejen změna kurzu eura, ale i změna jakékoliv národní měny. Obchodujeme samozřejmě i se státy jako je Polsko, Maďarsko, Velká Británie, nebo například Rumunsko. To znamená, že pohyby těchto kurzů významně ovlivňují naši marži, potažmo i zisk. Pokud koruna posiluje, tak realizujeme kurzové ztráty z těchto oblastí.“ říká Radek Veselý.

Změna kurzu se může odrazit na marži tak, jak se to konkrétně stalo firmě v roce 2018, kdy realizovala kurzové ztráty právě vlivem posilování a nebo zejména výkyvu kurzu koruny k národním měnám ve výši kolem 13 milionů korun. „Naše společnost se primárně zaměřuje primárně na byznys, neděláme jakékoliv kursové spekulace, to znamená, že pro naši společnost je výhodné, když kurzy jsou stabilní a neoscilují směrem nahoru, ani dolu. Pracujeme samozřejmě s kurzovým rizikem, děláme každoročně zajištění, to znamená, že děláme vše proto, aby nás extrémně neohrozily výkyvy kurzu a neomezily tak náš byznys. Domníváme se, že v těch predikcích na nejbližší roky by společnost neměla být významně postižena.“

Predikce samozřejmě není nikdy stoprocentní, například loni odborníci predikovali, že koruna prorazí hranici 25 korun, což se nestalo. Naopak se vrátila zpátky ke 26 korunám. „Takže ta predikce byla výrazně mimo. Ale domníváme se, že vzhledem k těm našim propočtům, které si i sami interně děláme, by nás do budoucna neměl ohrozit vývoj kurzu eura, koruny i národních měn. Co nás ovšem může významně ohrozit, je vliv kurzu euro – dolar. Tam do toho vedle ekonomiky vstupují i politické faktory a vůbec nejistota v globálním světě. Tam jsou ta rizika nepredikovatelná. Tam určité ohrožení vidíme,“ vysvětlil Radek Veselý, šéf společnosti ADLER Czech.

Proč nemají všechny členské země EU společnou měnu?

Od zavedení společné měny existují dvě výjimky, státy, které si mohou ponechat svou národní měnu, aniž by porušovaly podmínky vstupu do EU. Jde o Velkou Británii a Dánsko. „Měly tu výhodu, že už v době, kdy se o tom vyjednávalo, začleňoval se to do těch společných smluv projekt eurozóny. Byly tak uvnitř té integrace. Takže si dohodly trvalou výjimku, sepsali, že nemusí a nikdy nebudou muset společnou měnu přijmout,“ říká politolog Petr Jurek.

Ostatní členské státy ale povinnost zavést společnou měnu mají. V současné době se ale platí eurem pouze v 19 z nich. Ty ostatní mají odklad, patří mezi ně třeba Česká republika, ale i Švédsko.

„Právě také Švédsko nebylo projektem společné měny euro nadšeno. Slíbilo také, že až bude ekonomicky připraveno a splní ta kritéria Maastrichtská, takže tu společnou měnu euro přijme. Švédsko od té doby ta kritéria neplní, částečně to je odraz jeho ekonomické reality, zejména v nákladnosti toho státu blahobytu, ale částečně je to i politické rozhodnutí je tak úplně neplnit,“ uvedl politolog.

V podobné situaci je i Česko. To, že jsme doteď společnou měnu nepřijali, se klade za vinu hlavně politikům, kteří neumějí dostatečně vysvětlit, co by pro nás vlastně nahrazení národní měny eurem znamenalo. A Češi tak mají z přijetí eura obavy.

„Začal bych možná tím, že bych citlivým způsobem apeloval, že rizika, která si lidé představují, že euro přinese, tak že nebudou naplněna. To znamená zdražování, popřípadě komplikace v tom, jak vůbec nakládat s penězi. Velká část zemí, která právě v roce 2004 spolu s námi do EU vstoupila, už dávno eurem operuje. Všechny tři baltské státy, Slovensko, Slovinsko, Kypr a Malta. Takže je to docela dostatečná množina zemí, která prokázala, že euro není žádný strašák,“ konstatoval známý ekonom Petr Zahradník.

A ve stejném duchu jako ekonom hovoří i Luděk Niedermayer (TOP 09), místopředseda Hospodářského a měnového výboru EP. „Naše ekonomika je hodně provázaná s těmi hlavními zeměmi eurozóny, to znamená s ekonomikou například Německa. A proto je pravděpodobné, že naše země, její ekonomika i občané, by měli z přijetí eura přínos. To znamená, že naše země by rostla rychleji, rostly by platy, rostla by životní úroveň.“

„V tomto smyslu je trochu kontroverzní a taky zvláštní ten názor některých politiků, že bychom snad měli na toto téma vypsat v ČR referendum. Upřímně si nedokážu představit, jak by se pracovalo s výsledkem referenda, který přijetí eura v ČR odmítne, protože to je už druhé referendum. O tom samém už voliči jednou rozhodovali, když rozhodovali o vstupu do EU. Teď bude vůle lidu taková, že společnou měnu euro nechceme, ale zároveň už jsme se zavázali, že ji mít budeme. To nedává smysl, nechtěl bych být v kůži politika, který to pak bude řešit,“ poznamenal politolog Petr Jurek.

Chceme v Česku platit eurem?

To, že se čeští politici do přijetí eura příliš nehrnou je možná i důsledkem toho, že státy, které ještě nemají společnou měnu, do jejího přijetí nikdo nenutí. Je ale možné, že politický vliv a vůle obyvatel by v budoucnu nemusely být jediným faktorem, který by ke společné měně některé státy přivedl.

„Je to asi otázkou nějaké ekonomické krize, která nás pravděpodobně v budoucnu, nebo určitě nás v budoucnu čeká. Otázka je kdy, kdy třeba koruna bude tu ekonomickou krizi snášet hůř než společná měna Euro. A pak možná to bude varianta, která se stane i politicky akceptovatelnou,“ hledí do budoucna politolog.

A právě ekonomická krize je dalším z bodů, kterými se výbor Evropského parlamentu Hospodářství a měna zabývá. Jak se dá proti ní bojovat? „Nejlépe se jí daří, když lidé ztratí důvěru v ekonomiku, najednou změní své chování, začnou snižovat své výdaje. A v té chvíli v tom dnešním světě, který někteří ekonomové popisují bonmotem, že si kupujeme věci, které nepotřebujeme za peníze, které nemáme, tak dramatická změna chování vede k vážným důsledkům. Můžeme být na krizi lépe připraveni, což je podle mého názoru případ Evropské unie,“ varuje místopředseda Hospodářského a měnového výboru, europoslanec Luděk Niedermayer.

Hospodářský a měnový výbor má také na starosti politiku hospodářské soutěže. Její koordinace v rámci EU je důležitá hlavně proto, aby si udržely konkurenceschopnost i malé firmy. Zjednodušeně řečeno, dohlíží na to, zda spojení dvou velkých firem negativně neovlivní ty malé, nebo zda velké firmy nemají přílišnou státní podporu.