Šumava se potýká s obrovským náporem turistů, jejich zájem stále roste

Šumava. Foto: Richard Beneš

Je to už 30 let, co se Šumava mnohem více otevřela turistům a návštěvníků těchto populárních hor stále přibývá. Hned první léto po dubnu 1990, kdy na hranicích zmizely ostnaté dráty, zažila oblast obrovský nápor. Do roku 1994 se to zklidnilo a lidé se nasytili. Posledních 20 let ale návštěvnost opět stoupá. Národnímu parku Šumava (NPŠ), oblasti o ploše 681 kilometrů čtverečních, přinesly minulé roky kvanta cyklistů, přetížené turistické cíle i rozpad vesnických komunit. Řada krásných míst zůstává ale stále neobjevených. Přes hranici do Bavorska lze projít na většině území, a to bez povolení a bez drátů, řekl ředitel NPŠ Pavel Hubený.

Návštěvnost Šumavy dnes převyšuje dva miliony lidí ročně. Podle ředitele Hubeného má určitě kapacitu pro další turisty. „Lidé chodí jinam. Dřív se chodilo na Povydří, Churáňov, Železnou Rudu a Můstek. Dnes když půjdete na Můstek, tak tam skoro nikoho nepotkáte. Většina lidí jde na prameny Vltavy, na Březník, Poledník, což bylo tehdy za dráty a Poledník ještě ve vojenském prostoru,“ uvedl. Na těchto „ikonách“ je už takový provoz, že to přestává být rekreace. Šumava má kapacitu pro další návštěvníky, ale turisté by měli hledat nová místa. „Třeba povodí Blanice nebo okolí Hartmanic jsou krásné krajiny, kde skoro celý den nikoho nepotkáte,“ zdůraznil Pavel Hubený.

V době, kdy se smotaly ostnaté dráty, pracoval Hubený na Správě CHKO v Sušici. „Bylo nás tam tehdy 17 a trávili jsme většinu roku venku a snažili se lidi jen usměrňovat. To bylo opravdu šílené. Na Březníku, na roklanské nádrži byly stovky lidí denně. A to tam vjížděli autem, to byl fakt turistický Klondike,“ uvedl.

Před 30 lety brali místní obyvatelé turisty jako takovou „zvláštní lidskou rasu“, která chodí do lesa tam, kam by je to vůbec nenapadlo. „Ale teď už je jich tolik, že spousta místních říká, že je to moc,“ řekl Hubený. Podle nich to jednak zvedá ceny i obsazenost v hospodách a pro místní už tam nemá cenu chodit. A vinou toho se úplně rozpadly komunity, které dříve byly třeba kolem statku. Sociální struktura se změnila, je tam hodně přistěhovalců, spousta bytů, které jsou půl roku prázdné, řekl. Podle ředitele je to ale přirozený vývoj.

„Zásadní je, že na Šumavě je také strašně moc cyklistů. Těsně po revoluci jezdil na kole do lesa málokdo, všichni chodili pěšky nebo jeli autem, někteří i za zákaz vjezdu,“ uvedl Hubený. Teď jsou cyklisté všude, dokonce i na elektrokolech. „Důchodce, který by dřív na Březník nedošel, tam dnes dojede v pohodě na elektrokole,“ řekl.

Dnes se dá na většině míst přejít hranice pěšky. Přechody jsou potřeba jenom na chráněných územích. „Nejzablokovanější oblast hranice je dnes mezi Železnou Rudou a Bučinou, která je těžištěm populace tetřeva hlušce. Chceme to nějak lidsky, šetrně a přiměřené zpřístupnit a děláme pro to maximum, ale jde to ztuha,“ uvedl ředitel. Tetřev, jehož populace byla před 30 lety na hranici na vymření, je evropsky významný druh a ubývá všude, takže se na něj pohlíží jako na velice důležitý fenomén, který bychom neměli zničit. Proto je to těžké, řekl Hubený.

Na Šumavě jsou stále polygony, které nebyly dostatečně očištěné od munice. Jde o bývalý vojenský prostor Dobrá Voda, což je dnes hlavně povodí Křemelné. „Ale zjistili jsme, že munice je i mimo tyto vyznačené prostory a různě se povaluje po lese. Tam je třeba dávat pořád pozor a pořád je to trochu nebezpečné,“ varuje Hubený. Na celý souvislý průzkum nejsou peníze a navíc by byl destruktivní. „Muselo by se tam kopat. Ale když někde děláme dílčí věci, třeba teď obnovu kaple na Stodůlkách, tak podrobný průzkum uděláme,“ dodal ředitel NP Šumava.

ČTK