Na sociální sítě dnes může psát kdokoliv téměř cokoliv. Jedná se o zprávy často emotivně a citově zabarvené, které se sledujícím snaží skrytě prodat subjektivní názor, konkrétní produkt, v horším případě jde o účelově a profesionálně zpracované dezinformace. Řada lidí si to však neuvědomuje a takový obsah přijímá za absolutní a jedinou pravdu.
Sociální sítě tak pokřivují objektivitu a přímo vybízí k nekontrolovanému a nekontrolovatelnému ovlivňování veřejného mínění. Do protikladu Křetínský staví zpravodajská média, pro která je zásadní objektivita, vyváženost i podoba zpravodajství.
„To vše v režimu právní odpovědnosti za obsah šířených zpráv a prostřednictvím pro tuto činnost speciálně vzdělaných a kariérně připravených novinářů a dalších expertů přizvaných k debatě,“ upřesňuje Křetínský roli tradičních zpravodajských médií.
Nástup populismu
Dobu sociálních sítí Křetínský označuje za „agoru křiku“. Velké množství výkřiků na sociálních sítích podle něho drolí pozornost, kvůli jejich počtu na ně navíc nelze relevantně reagovat a objektivně hodnotit jejich pravdivost či nepravdivost.
Výsledek? Podle Křetínského krize profesionální politiky. Jazyk kvalifikovaných a odborných politiků se totiž pro část společnosti stává nesrozumitelný a nudný. Nárůst naopak zaznamenává populistická politika, která je jednoduchá a funkční z hlediska obsahu i formy.
„Dominují jednoduché slogany, často jsou přítomné i agresivní formulace. Tento trend se bude zhoršovat a bude mít fatální následky. Dobré vlády budeme mít jen obrovskou náhodou, a to v případech, kdy dobrý politik bude i dobrým populistou a marketérem,“ říká Křetínský.
Cestou je regulace sítí
Návrat do původního stavu je podle Křetínského fakticky nemožný. Cílem by proto měly být alespoň kroky vedoucí ke kultivaci prostředí.
Média musí najít atraktivní formy komunikace, kterými osloví publikum závislé na sociálních sítích. Aktivní musí být i demokratičtí politici prosazováním srozumitelné politiky. Dalším bodem je dlouhodobý vzdělávací proces, který občany naučí ověřovat si informace.
„Z mého pohledu je ale klíčovým předpokladem alespoň částečného úspěchu zavedení regulace “agory křiku”, konkrétně rozšíření principu odpovědnosti za obsah, který se vztahuje na všechna tradiční média, i na amatérskou digitální mediální komunikaci, především na sociální sítě,“ uzavírá Křetínský.
Zdroj: Komentář Daniela Křetínského pro přední francouzský deník Le Figaro