Sestup i problémy s výplatou. Jank zažil nejhorší sezónu v kariéře. Plzeň bere jako nový impuls

Bohumil Jank. Foto: Piráti Chomutov

Se svou zarostlou tváří a 100 kilogramy živé váhy budí hrůzu na ledě i mimo něj. Zdání ale klame. Čerstvá posila Škody Plzeň Bohumil Jank je usměvavý chlapík. Když má mluvit o poslední sezóně v Chomutově, která skončila sestupem i nezaplacenými dluhy ze strany vedení Severočechů, zvážní. „Byla to nejhorší sezóna v životě,“ nezastírá.

Jak dlouho jste přemýšlel o nabídce Plzně?
Abych pravdu řekl, nerozmýšlel jsem se vůbec. Nabídka od Plzně přišla jako první, dohodli jsme se rychle. Když přišly další nabídky, tak jsem je už odmítal. Plzeň byla fakt jasná volba.

Co vás tedy zlákalo?
Ten tým, to, jak se to vede. Má to hlavu a patu. Co jsem se ptal kluků z ligy, tak na Plzeň padaly samá superlativa. Pro mě je dobré i to, že hledali obránce, který je trochu jiný než ti ostatní. Více defenzivnější.

Takhle s vámi mluvili, že chtějí beka, který by to vzadu takzvaně řezal?
Samozřejmě můj styl je takový, hrát obětavě, do těla, padat do střel. Nejsem útočný bek, není to má primární věc ve hře.

Přišel jste Chomutova. Na rovinu, kolik sil člověku vezme sezóna, v níž řeší sestup, nechodí mu výplaty..
O tom mi ani nemluvte. Vzalo mi to hrozně moc, nerad na to vzpomínám. Dva týdny po sezóně jsme byli s rodinou v Tatrách a já pořád koukal do jednoho místa a byl špatnej. Věci, které se v Chomutově seběhly během roku, vyústily sestupem.

Nejhorší zkušenost v kariéře?
Troufnu si říct, že ano. Tenhle rok mě stál hodně psychické i fyzické energie. V životě už bych to nerad zažil.

Říkáte, že jste na to myslel i na dovolené. Ožil jste tedy, když vám začala příprava v Plzni?
Samozřejmě, je to nový impuls. Jsou tady strašně pozitivní lidi, všichni se smějí. Je to jiné město, jiný vzduch. Hrozně mě to nabilo.

Už jste si stihl sehnat nějaké bydlení?
Jo, mám ho. Minulý rok jsem to podcenil a tři týdny byl v Chomutově na hotelu. Dva týdny předtím, než jsem sem přijel, jsem začal hledat. Mám bydlení kousek od  Boleveckého rybníka. Přítelkyni s dítětem přivezu o víkendu. Akorát ta doprava. Uzavřeli jeden most a jezdím na zimák 40 minut. Jezdil bych tramvají, ale nevím, jestli bych tady po tom tréninku byl schopen na tramvaj doběhnout. Takhle se vyplazím a skočím do auta.

Už jste to naznačil. V přípravě se hodně běhá, to pro stokilového hráče asi není procházka růžovým sadem..
Ne, to není. Mám co dělat, abych to utáhnul. Je to ale třeba. Letní příprava je hrozně důležitá.

Berou trenéři v potaz vaši váhu?
Ne, vůbec. A i kdyby za mnou přišli, abych si dal o dva běhy méně, tak bych nechtěl.

Před začátkem extraligy vás čekají ještě zápasy v Lize mistrů. Zamlouvá se vám tato soutěž?
Je to dobrá věc. Potkávají se nejlepší týmy z evropských soutěží a ty zápasy mají vysokou kvalitu, i když se hrají už na přelomu srpna a září a pořád se to bere zároveň jako součást přípravy. Nicméně prestiž stoupá a jde to pomalu dopředu. Určitě hokejová Liga mistrů nikdy nebude mít zvuk jako ta fotbalová, ale sportovně je to krok dopředu. Máte šanci porovnat síly se Švédy, Finy, důrazným hokejem v Německu. Je to i zpestření, když nehrajete přípravu jen s týmy, které pak celý rok potkáte zase v extralize.