S Plzní slavil titul, teď je Mazanec jedničkou v Hradci

Před šesti roky, to mu bylo teprve jednadvacet let, slavil hokejový gólman Marek Mazanec historický titul v Plzni, v play off byl navíc jasnou jedničkou týmu. To mu vyneslo i kontrakt v zámoří, kde si v dresu Nashvillu připsal celkem 31 utkání v NHL. Patřil také New York Rangers a Vancouveru, ale tam už šanci v nejlepší soutěži světa nedostal. Před rokem byl hodně blízko návratu Škody, ale to ještě zvolil poslední výzvu za oceánem. Letos v létě už se písecký rodák, který do Plzně přišel v dorosteneckém věku, vrátil do extraligy. Místo západu Čech ale zamířil do Hradce Králové, kde se má stát jednou z hlavních opor ambiciózního týmu.

„Na český hokej jsem se už moc těšil. Třeba proto, že fanoušci tady – lidově řečeno – celý zápas nezavřou pusu. V tom je atmosféra jedinečná,“ líčil 28letý Marek Mazanec před startem nového ročníku extraligy.

Loni jste byl hodně blízko k návratu do Plzně, proč najednou letos Hradec?
Protože Plzeň měla v době, kdy jsem se rozhodoval, co dál, podepsané dva brankáře na dva roky, Dominika Frodla a Jardu Pavelku. Takže dalšího gólmana už neřešila. Když mi tedy Hradec nabídl smlouvu, bylo to jasné.

A proč to nevyšlo před rokem?
Bylo to hodně blízko. Plzeň nabízela krásnou smlouvu a už jsem byl nalomený a připravený, že se tam vrátím. Jenomže New York Rangers se nakonec ozvali, že mi smlouvu dají.

Jenže ani poslední návrat do Ameriky moc nevyšel, že? Nakonec jste se stěhoval do Vancouveru, ale i tam hrál jen na farmě. Pak už jste si řekl, že to stačilo?
To byl opravdu fofr a možná poslední hřebíček. Na farmě Rangers v Hartfordu jsme byli dva starší gólmani. Pro klub bylo drahé držet dva takové brankáře, mužstvu se nedařilo a navíc měli v týmu pod námi mladého kluka, kterého potřebovali dostat nahoru. Tak mě poslali do Vancouveru. Byl jsem natěšený. Řekli mi, že mají dva zraněné brankáře a že hned budu chytat. Vancouver před sebou měl dva zápasy, takže jeden den jsem tam byl vyměněn a druhý už jsem s nimi byl na tréninku na tripu někde v Kalifornii. Jenomže tam mi řekli, že se jeden brankář uzdravil a že bude chytat…

A pak na farmě?
Ve Vancouveru jsem si odseděl asi tři týdny a pak mě poslali na farmu, kde jsme se v tom dost plácali. Byli jsme na hraně play off, prohráli snad deset zápasů v řadě, v brance jsme se střídali, nedařilo se nám ani celému týmu.

Když se ohlédnete za těmi šesti lety v zámoří, jste zklamaný z toho, že jste se asi neprosadil tak, jak byste si přál?
V mé situaci by se někdo možná cítil ukřivděný, vypravoval by, že nedostal pořádnou šanci a že to je v Americe takové nebo makové. Takhle to ale já neberu. Měl jsem šest let na to se prosadit do té nejlepší světové ligy. Nevyšlo to, ale nechal jsem tam, co jsem mohl.

Odejít v létě do KHL jste neřešil?
Vůbec. Minulá sezona nebyla z mé strany dobrá a já se považuji za soudného člověka. Když cítím, že sezona dobrá nebyla, tak vím, že agent nemůže dělat zázraky. Proto jsme si řekli, že počkáme na první dobrou nabídku, tu zkusíme a od ní se pokusíme moji kariéru restartovat. V Hradci to všechno zapadlo do sebe. Mluvil jsem se sportovním manažerem Jardou Bednářem, řešil to i s kapitánem Radkem Smoleňákem. Navíc mám v Hradci příbuzné, nešel jsem do neznáma. A z Plzně, kde máme dům, jsou to autem dvě hodinky. A dvě hodinky je to z Hradce na Vysočinu k rodičům. Myslím, že jsem si vytvořil dobrý základ, od kterého se dá odrazit.