Roman Zarzycký: Chci dělat politiku jinak

Roman Zarzycký

Těsně před zahájením ostré části předvolební kampaně pro komunální volby jsme vyzpovídali Romana Zarzyckého, lídra kandidátky hnutí ANO v Plzni a krajského předsedu této strany. Ale politiku jsme tentokrát nechali úplně stranou. Zaměřili jsme se především na soukromí mladého politika.

Co dovolená, byla letos nějaká, nebo se celé léto chystáte na volby?

Samozřejmě jsem si našel i čas na rodinu, byli jsme autem v Itálii s dětmi a s partnerkou, náramně jsme si to užili, nebylo to dlouhé, bylo to na šest dní. Byl jsme rád, že jsem si mohl odpočinout u bazénu, vzhledem k tomu, že máme malé mimino, tak jsme se soustředili hlavně na tu relaxaci, navštívili jsme mořské akvárium, protože můj syn je velký obdivovatel mořských živočichů. Nechybělo ani samozřejmě hodně procházek s kočárem.

Do Itálie se také jezdí kvůli gastronomii, byl i toto cíl vaší cesty?

Já jsem si tentokrát naordinoval dietu, tak jsem si musel hodně vybírat, co si dám. Vyloučil jsem teď z jídelníčku sacharidy, tak tu klasickou italskou pizzu, pastu i další lahůdky jsem tentokrát vynechal. Mojí paní se to moc nelíbilo, ale chápala, že se potřebuji srovnat. Nebyl čas teď moc sledovat správnou životosprávu, člověk za den vypije pět šest kafí, zanedbávala se pravidelná strava, tak to jsem teď na dovolené doháněl. Aktivně jsem ji projedl, ale opravdu jen samé zdravé věci.

Vyloučit z jídelníčku pokud možno co nejvíce sacharidů je teď hodně populární záležitost, sám jsem si to s úspěchem vyzkoušel a dodržuji to už déle jak rok a půl. Jak to zafungovalo vám?

Taky to zafungovalo, shodil jsem asi sedm kilo, ale neprožívám to nijak drasticky. Nejsem na takové té pytlíčkové instantní stravě. Snažím se prostě jíst z mého pohledu zdravou stravu, na kterou jsem dříve neměl moc času. To znamená ryby, zeleninu…

Obvykle politici když nastoupí do nějaké vysoké funkce, tak začnou přibírat. Mluvil o tom i váš stranický předseda a premiér Andrej Babiš. Konzumují se všude na jednáních a tiskovkách hodně chlebíčky, dortíčky a na aktivní pohyb už nezbývá moc času. Nebojíte se toho? Ubráníte se tomu?

Letos mně bude 41 let a člověk si začíná uvědomovat, že o sebe musí začít více pečovat. Nejčastěji se na to přijde v okamžiku, kdy si potřebujete zavázat tkaničku u bot a moc dobře vám to nejde. To přesně se stalo i mně a musel jsem o tom začít nejen přemýšlet. Dovolená byla ideální doba, kdy s tím začít něco dělat. Začít jíst pravidelně, snídani, svačinu, oběd, svačinu a večeři… Prostě tak, jak to má správně vypadat. A zjistil jsem, že to jde. A nejsem ten případ, kdy si lidé počítají kalorie a podle toho se pak řídí a stravují. Nemám teď moc času na sport a můj aktivní odpočinek je trochu omezený. Tak si to prostě musím trošku ohlídat na té straně příjmu stravy.

Sice říkáte, že nemáte čas moc na sport, ale určitě se nějakému odvětví věnujete?

Provozuji rekreačně spoustu sportů. V zimě jsou to rekreačně lyže, snowboard mi moc nejde to se přiznám, to jezdím spíš po zadku. Ale mám také hodně rád fotbal a rád si zakopu se synem. Ale nejsem trénovaný, už mu nestačím, tak se ze mě stává spíše podavač balónů. Občas se také projedu na kole. Teď máme malé mimino tak jsme tím jako trošku limitováni v tom, co můžeme dělat dohromady.

Kam jezdíte lyžovat?

Do Alp moc nejezdíme, když je sníh, je ho dostatek a je kvalitní zima, tak jezdíme na Šumavu na Špičák, občas přejedeme na Javor. Nejezdíme zatím někam více mimo republiku. Jako dítě jsem aktivně a závodně plaval a měl jsem i docela dobré výsledky. Postupně jsem ale začal těžknout a dnes jsem rád, když přeplavu bazén tam a zpátky.

Jak už jste zmínil dříve, jste mladá rodina s malými dětmi, tak asi nevyrážíte pravidelně někam za kulturou, ale doma si určitě pustíte nějaký film. Máte nějaký oblíbený filmový nebo televizní žánr?

Miluji britské detektivky. Mám pocit, že v klasické kinematografii toho kvalitního v poslední době moc nepřibývá, spousta témat je hodně vytěžená. Bondovky sice úplně mezi detektivní žánr nepatří, ale ty mám hodně rád, ale pak sleduji různé ty britské inspektory. A samozřejmě mám moc rád i detektivní seriály, ale tady preferuji ty, kde je každý díl jeden individuální případ, když to prostě na sebe nenavazuje. Nemusím se pak bát, když mi nějaký díl uteče.

Vy jste se celá léta aktivně pohyboval také v prostředí nejvyšší hokejové soutěže, ale vy sám jste hokej nikdy nehrál?

Jako dítě jsem chodil bruslit na rybník a samozřejmě i na zimní stadion. Ale nejsem opravdu žádný velký bruslař. Moc mě nebavilo takové to klasické bruslení kolem oválu. Od roku 2011 jsem se začal věnovat hokeji ve vedení plzeňského hokejového klubu. Pracoval jsem pro Martina Straku v první pozici provozního ředitele, následně v pozici provozně-obchodního ředitele. Asi dvě sezóny jsem to řídil z pozice výkonného ředitele. Považuji se za manažera, který se v hokeji orientuje. Měl jsem na starosti chod celého klubu. A měl jsem to štěstí, že po 85 letech jsem byl u toho, když se ten klub podařilo stabilizovat, skvěle poskládat tým a poprvé v historii vyhrát titul. Tehdy to bylo i s tím benefitem pro město Plzeň, když ve stejném roce získala titul i FC Viktoria Plzeň. Všichni si dodnes pamatujeme ty bouřlivé oslavy na náměstí. To byl opravdu neopakovatelný zážitek. Přidali se k tomu tehdy s titulem i házenkáři. Plzeň na to může být právem hrdá a je to jedno z odvětví, které se dělá opravdu hodně dobře. Něco podobného se v české kotlině hned tak nevidí.

Sledujete přípravy indiánů před nadcházející sezónou a také to, jak je klub sestaven?

Přiznám se, že se tomu teď moc nevěnuji, po mém vstupu do politiky a odchodem z hokeje. Předpokládám, že ti kluci jsou tak jako vždy poskládáni s tím nejlepším vědomím a svědomím tak, aby ten klub na to měl ekonomicky, aby ty vztahy, které tam v tom týmu mají kluci vybudované, nebyly ničím narušeny. Věřím tomu, že budou úspěšní. Navíc letos hrají evropskou hokejovou ligu, což je prestižní záležitost, byť z ekonomického pohledu to pro kluby není příliš výhodné. Klukům úspěch samozřejmě moc přeji.

Jste rodilý západočech, povězte nám, kde jste se narodil a co vás nakonec přivedlo do Plzně?

Já jsem se původně narodil v Sokolově, žil jsem nějakou dobu v Karlových Varech, následně jsem začal řídit firmy v mém bývalém působišti, jednalo se o rádia v Karlových Varech, následně v Plzni a pak v Praze. A tu Plzeň jsem si právě zvolil jako středobod toho celého regionu.

Co tady máte nejradši?

Spoustu věcí, Zoo, plzeňské dvorky, vycházky kolem řeky. Prostě je tu hrozně moc pěkných zákoutí, které mám rád a každý kdo tu žije, tak přesně ví, které jsou ty krásné věci a každý zná bohužel i ty stinné stránky Plzně.

Co třeba nové divadlo? Jak se vám za budova líbí? Jak vám tam pasuje po těch letech co tam je?

Přiznám se, že na začátku jsem si na to nemohl zvyknout, byl to prostě v rámci té kompozice nový útvar. Odstupem času jsem si zvykl, čímž neříkám, byť jsem fanda kultury a divadla, že by se mi ta budova nějak příliš líbila. Líbilo se mi hodně staré divadlo.

Kolik let je vašim dětem?

Mám kluka, čtrnáctiletého fotbalistu. Dále mám holčičku, tanečnici řekněme, té je devět let a teď máme ještě malé miminko.

Máte doma fotbalistu, vy sám jste se ale dlouho věnoval hokeji. Co říkáte na to, že se váš potomek nevěnuje hokeji?

Já to strašně pozitivně vnímám, protože mám osobně fotbal rád, byť jsem působil na hokeji, fotbalu velmi fandím.

No a pojďme k holčičkám. Jak vnímáte roli otce vůči těm holkám?

Nevím, jestli pár lidí o mě ví, že mám ty dvě děti z prvního manželství svěřené do své výlučné péče. Teď vychovávám všechny tři děti. Musím říct, že jsem za tu dobu už velmi zapomněl, jaké je to s malým miminkem. Teď se do toho čerstvě vracím. Jsem poměrně exponovaný člověk, takže opravdu můj pracovní čas je od 6:00 rána do 22:00, někdy dříve, někdy déle, takže si užívám každý moment a teď je právě to období, zhruba 8 až 9 měsíců. Jsme na tom přelomu, který je úžasný. To mimčo si stoupá, dělá první náznaky kroků, plácá vás po tváři, občas vás poškrábe…

Co je vaším životním snem?

Myslím si, že mým osobní snem je, aby moje děti byly dobře vychovány, aby z nich prostě vyrostli dobří lidé, kterým se bude v Plzni, nebo kdekoliv jinde dobře žít, na které budu moc být pyšný. Myslím si, že ta rodina jako základ je opravdu nejvyšší hodnota.

Podporuje podle vás náš stát rodiny v tom, aby měly více dětí?

Jsem toho názoru, že ne. Myslím si, že ta debata, která vzniká na té národní úrovni je velmi správná a musím tedy říct, že si vážím všech žen, dam, samoživitelek, což jsem předtím neuměl vlastně posoudit. Ale já jsem si tím osobně prošel, než jsem potkal svoji současnou partnerku. Teď opravdu chápu, že to samoživitelé, ať muži nebo ženy, nemají lehké. Takže klobouk dolů, ty podmínky nejsou vůbec důstojné. Ty dávky, nebo vůbec ty poplatky, který dostávají jsou velmi marginální z pohledu nároků těch dětí.

Komunální volby klepou už doslova na dveře, vy v nejbližších dnech odstartujete s hnutím ANO ostrou část předvolební kampaně. Jak se na to těšíte?

Kampaň začne během několika málo dnů a já se na ni těším. Věřím, že nám voliči zachovají přízeň a s jejich podporou budeme úspěšní. Věřím také, že se i v Plzni začne dělat politika pro lidi. Vedení města nemá žádnou vizi, téměř neinvestuje, z mého pohledu stagnuje. A je to velká škoda. Já osobně chci dělat politiku jinak. Mám dobrý tým a věřím, že to změníme.