Redaktorka Alex Hrdinová: Ti největší borci bývají nejskromnější

foto: plzen.cz

Na první pohled je zřejmé, že je nejen krásná a úspěšná, ale také velmi vstřícná a milá. Redaktorka televize Plzeňská 1 Alex Hrdinová má hodně pozitivní energie, kterou je ochotná ze sebe vydávat ostatním. První otázka Terezy Endrštové směřovala k práci. Proč si Alex vybrala televizní profesi?

Vybrala jsem si jí, protože oba moji rodiče pracovali v médiích. Můj táta kdysi pracoval pro Českou televizi a zároveň byl šéfredaktorem novin. Moje maminka v minulosti také pracovala v médiích, v současnosti je to kromě Plzeňské 1 také ČT24, kam dodává reportáže. Díky tomu jsem už od dětství měla možnost vidět, že je to práce velmi pestrá a zajímavá. Pořád při ní potkávám nové lidi. Je to práce, ve které člověk nikdy nestagnuje a stále se dozvídá nové informace. A každým dnem si té práce vážím víc a víc. Myslím, že motivací mnoha lidí, kteří chtějí pracovat jako moderátor, nebo redaktor je ego. Zkrátka se chtějí na obrazovce vidět. Já už ale po těch dvou letech práce pro P1 vím, že je to také veliká zodpovědnost. Redaktoři mají obrovskou moc v tom, že mohou ovlivnit velké množství diváků. Například tím, jaké zvolí téma reportáže, nebo koho představí jako hosta, o čem si s ním budou povídat. Já se snažím tuto šanci využít a představovat Plzeňanům zajímavé a příjemné lidi. Nerada volím kontroverzní, nebo dokonce negativní témata, protože jich je v ostatních médiích, myslím dost a lidé jsou tím často deprimovaní. Protože si myslí, že svět je nespravedlivý, že každý den na silnicích zahynou lidé, že politikům se nedá věřit, atd. No a já se snažím prostřednictvím svých rozhovorům ukazovat svět z té lepší stránky.

Když sis zvolila práci redaktorky, tak proč sis vybrala zrovna místo v Plzeňské 1? Co tě k tomu přimělo?

Přimělo… (pousměje se) přiměla mě k tomu moje maminka, která tam pracovala a věděla jsem od ní, že je tam opravdu dobrý kolektiv. Ona byla asi ten hlavní hybatel, proč jsem si vybrala právě Plzeňskou 1.

Děláš rozhovory s různými osobnostmi, určitě se objevil někdo, kdo Tě něčím hodně zaujal. Stalo se někdy, že jsi byla vyloženě ohromená? Kdo to byl?

Určitě je velmi těžké teď vyzdvihnout jednu osobnost, ale z mojí zkušenosti jsou to paradoxně většinou ti největší borci, kteří bývají nejskromnější, a to bylo pro mě úžasné překvapení. Kdybych měla konkrétně jmenovat, tak úžasný rozhovor pro mě byl s tenistkou Barborou Záhlavovou-Strýcovou, nebo s Karlem Schwarzenbergem, kterého jsem podporovala v prezidentské volbě. A samozřejmě mnoho dalších. Celkově mě ale vždycky vyrazí dech, když je někdo pokorný a skromný i přes to, co dokázal. (usmívá se)

V tom s Tebou plně souhlasím. A naopak, byl někdo, kdo byl svým chováním vyloženě nepříjemný? A jak jsi reagovala, povedlo se Ti s ním dokončit rozhovor?

AlexSamozřejmě, ano. Stalo se mi to. Stává se to minoritně. Většinou je pro mě rozhovor moc příjemný. Každopádně ne vždy se to povede, a když se to stane, tak je to samozřejmě nepříjemné a záleží na tom, jak to redaktor zvládne. Když na Vás někdo chrlí negativní energii a dává vám najevo despekt, tak to prostě musíte ustát, obrátit a být v pohodě, ale to je samozřejmě letitá praxe. Hlavní je do toho nejít emocemi, egem, neurazit se, ale prostě být nad věcí.

Teď z trošku jiného soudku. Můžeš nám v kostce říct, jak dlouho se připravuješ na reportáž, co vše to obnáší?

Záleží na tom, jaký to je typ reportáže. Je něco jiného, když je to reportáž do zpravodajství a když je to komerční reportáž, nebo když je to třeba můj publicistický pořad Pár minut s Alex. Jsem ale zastáncem toho, že redaktor by měl přijít vždy připravený, jinak tím uráží respondenta, když o něm nic neví a ptá se na hlouposti. Vždy je dobré zjistit si informace a promyslet taktiku, na co se budu ptát, kolik budu mít otázek a také k čemu chci dojít. Samozřejmě nejvíce se asi připravuji na svůj pořad. Vždy se snažím ukázat hosta v jiném světle a v přípravě jít do hloubky. Nemám ráda takové klišé, když přijde redaktor a ptá se na otázky, které někdo před ním položil xkrát, tomu jsem se vždy ve svojí práci chtěla vyvarovat.

Uvažovala jsi někdy i o jiné práci?

Ano. Já jsem si vlastně i několikrát položila otázku, jestli se člověk prací v médiích může živit až do konce života, jestli mě ta redaktořina bude bavit i ve 40 letech, protože to je částečně velký exhibicionismus a jestli zkrátka na to budu mít náladu i v tomhle věku. Myslím si, že co se týče vyloženě redaktorské práce, tak ta mě určitě ještě pár let bavit bude, ale jednou bych ráda zkusila třeba práci tiskové mluvčí a zároveň se tak jako trochu začínám věnovat moderování společenských akcí. Ale co se týče jiných televizí, tak bych nikam jinam nechtěla. Mým největším vzorem je DVTV a pracovat s novinářskými špičkami jako je Martin Veselovský a Daniela Drtinová by bylo určitě skvělé. Ale jejich práce vyžaduje veliké ambice, často dost drsné politické rozhovory, které člověka vyčerpávají a především stojí mnoho času a úsilí. No a pro mě je vedle práce a školy taky hodně podstatný můj osobní život. Ráda sportuju, trávím čas s přítelem, společně cestujeme. Zároveň mám obrovskou svobodu v tom, jaké hosty si do pořadu vezmu a o tu bych nerada přišla tím, že bych odešla do jiné televize, kde bych měla například vyjíždět k nehodám, nebo požárům a pak o tom, že se někomu stalo neštěstí informovat diváky. Takovou práci bych nikdy nevzala. Také jsem slyšela, že ve velkých televizích bývá často mezi kolegy řevnivost a navzájem si konkurují a soupeří spolu. U nás tohle naštěstí vůbec není, a proto jsem v Plzeňské 1 maximálně spokojená.

Tak teď si mi vlastně vzala otázku, protože jsem se Tě chtěla zeptat, v čem je práce pro Plzeňskou 1 jiná?

Já zatím pracovala jen v P1 a byla na stáži v Mladé frontě, takže asi nejsem úplně kompetentní to posoudit. Ale myslím, že je to právě ta velká svoboda ze strany vedení a velice přátelský přístup. Pro mě je důležité, abych se do práce těšila, jinak bych ji asi nemohla dělat.