Radiožurnál: Když selže adopce, návrat dítěte do ústavu bývá traumatizující. Pomoci má novela zákona

ilustrační foto / Miroslav Chaloupka

Děti, které odejdou do náhradních rodin, nemají vždy vyhráno. Když pěstounská péče selže, někdy se i opakovaně vracejí zpět do ústavů. V dětských domovech zažila takovou situaci zhruba už pětina dětí. Ministerstvo práce a sociálních věcí proto teď dbá na lepší výběr náhradních rodičů a více je podporuje.

Dítě odejde z ústavní péče do náhradní rodiny. Vydrží tam pár měsíců nebo i let. Nakonec se ale vrátí zpět. Podobných případů není málo a domovy s ústavy je řeší každý rok. Podle ředitele Dětského domova se školou v Býchorech Aleše Bureše to není jednoduchá situace.  „V jednom případě jsem musel dokonce i požádat rodinu, aby dítě v jeho zájmu už nenavštěvovala, aby dál nevyvolávali traumatické stavy dítěte, kdy mu stále vyčítali a měli tendenci ho obviňovat,“ říká Aleš Bureš.

Z analýzy Ministerstva práce a sociálních věcí vyplývá, že alespoň jednou se z pěstounské péče vrátilo osmnáct procent dětí v dětských domovech. „Opakované ztráty vztahů a zvláště v pěstounských rodinách prohlubují takzvané komplexní vývojové trauma, které může ty děti právě limitovat v budoucím životě, v tom, jak budou úspěšní, spokojení, jak se jim bude dařit ve vztazích, ale i v práci,“ popisuje komplikace klinický psycholog Radek Ptáček, který se na studii podílel.

Podobně problematický je i přesun dětí z jednoho zařízení do druhého. Stěhování zažila více než třetina dětí v dětských domovech „Není to pouze otázka navracení dítěte z pěstounské péče, ale je to obecně problém vynucené fluktuace dětí mezi ústavy,“ dodává Radek Ptáček.

I přesto, že se v některých případech náhradní péče v rodině nepodaří, není to podle psychologa důvod k rezignaci. Dítě může nakonec najít rodinu, u které vydrží a traumata překoná. Aby takových problémů bylo co nejméně, záleží na dobré přípravě adoptivních rodičů a pěstounů.

„Opatření, která jsme přijímali v rámci novely zákona o sociálněprávní ochraně dětí, byla vedená snahou zkvalitnit náhradní rodinnou péči. Proto jsme chtěli, aby se zlepšil systém příprav a posuzování náhradních rodičů, aby byli skutečně zařazováni jen lidé, kteří jsou schopni přijímat děti, starat se o ně, vědí, co to obnáší,“ říká Kateřina Šlesingerová z ministerského odboru práv dětí a náhradní rodinné péče.

V případě, že pěstounská rodina dítě vrátí, je to podle Kateřiny Šlesingerové na zvážení, jestli by měla znovu přijímat další děti. „Mělo by se v tu chvíli pracovat především s dítětem, protože často to dítě si dává vinu sobě – já jsem tak špatný, že mě nechtěli – a to je špatné,“ upozorňuje Kateřina Šlesingerová. Nejčastěji se z náhradních rodin vracejí děti v pubertě.