Práce s malými cyklisty mě neskutečně naplňuje, říká Milan Spěšný

Milan Spěšný (vlevo) se svými svěřenci.

Má za sebou skvělou kariéru. Svého času byl Milan Spěšný českou jedničkou v cross country na horských kolech, prosazoval se ve Světovém poháru, ve sbírce má mimo jiné bronz ze štafety na mistrovství Evropy 2002 ve Švýcarsku, medaile z domácích šampionátů, třikrát mu těsně unikla účast na olympijských hrách. A cyklistiku ani na vteřinu neopustil ani poté, co sám s vrcholovými závody přestal. Začal trénovat, spolupracoval s ním mimo jiné Ondřej Cink nebo Martin Stošek. Pak se naplno vrhl na děti a již sedmou sezonu vychovává nové talenty ve své stáji MS Bike Academy Racing. A mladí svěřenci mu dělají radost.

„Jsem vděčný a rád za to, že jsem se takhle rozhodl. Práce s mládeží mě neskutečně baví a naplňuje. Naučit děti od základů techniky až po vedení těch starších v závodech je úžasný pocit,“ svěřuje se Milan Spěšný, který v týmu trénuje i svou dceru Simonu, jeden z největších talentů české cyklistiky. Už loni si přivezla zlatou medaili z žákovského mistrovství Evropy, vyhrála Český pohár na silnici i na horských kolech.

Co vás vůbec vedlo k tomu založit si vlastní cyklistickou akademii?
Chtěl jsem zůstat u cyklistiky. A jelikož šance mít profesionální tým je v našich podmínkách skoro nereálná, začal jsem s mládeží úplně od nuly. Dnes je to už sedm let a za tu dobu jsme se rozrostli tak, že máme přes padesát dětí a celkový počet dosahuje skoro osmdesáti cyklistů. Stále se zaměřujeme na žáky a kadety. Myslím, že kromě dvou kategorií máme všude někoho v dresu MS Bike Academy. Úspěchů už máme za sebou hodně, ať už díky dceři Simoně, Štěpánu Krulovi, Matěji Čáslavskému nebo Adéle Foltýnové.

Když se vás rodiče ptají, kdy dát dítě na cyklistiku, co jim poradíte?
Optimální vidím kolem osmého roku věku. Ale je to samozřejmě individuální. U nás děti vedeme k univerzálnosti, takže to není jen o kole, ale i hodně cvičíme, v zimě máme soustředění na běžkách, děláme spoustu jiných aktivit. Určitě to není nejrychlejší způsob k dosažení výsledků, ale my bereme výchovu tak, že nejprve je člověk, pak sportovec a až na úplném vrcholu cyklista závodník.

Berou tuhle filozofii?
Ideální je, když rodiče na kole jezdí také, nejlépe společně. Kolo je pro malé děti přirozená výzva a udržet prvotní nadšení je základ. Často rodiče kupují dětem kola větší, než jaká by v té chvíli měly mít, nebo naopak už mají zase kolo malé. Dítě se pak začne bát, protože kolo neovládá, nebo ho jízda přestane bavit a ten blok odstranit je pak velmi těžké.

Je složité trénovat vlastní dceru? Někdo může nabýt pocit, že ji budete nadržovat…
Jsem samozřejmě hrdý na to, co už Simča dokázala. Ale mám čisté svědomí. Často i přenechávám práci s kadety ostatním trenérům a sám se starám o žáčky. Mám stoprocentní jistotu v tom, že moje síly jsou rovnoměrně rozložený mezi všechny. Samozřejmě že se najdou lidí, kteří to vidí jinak. Ale tak je to asi všude, jde jen o to s nimi komunikovat.

Jaká je podle vás budoucnost české cyklistiky?
V Čechách zažíváme cyklistický boom. Na závody Českého poháru jezdí stovky závodníků, opravdu často se stane, že v mládežnických kategoriích startuje v každé přes sto kluků a holek. Třeba kadetek jezdí víc než žen. Myslím, že máme šanci vychovat spousty talentů. Navíc díky úspěchům Jardy Kulhavého nebo Ondry Cinka v cross country, silničářům i dráhařům mají mladí možnost vidět, kam až to jde dotáhnout. Věřím, že nás čekají dobré cyklistické časy.