Poslední čtyři opravny bot v Plzni budou mít po krizi problémy

ilustrační/pixabay

Posledním čtyřem tradičním kamenným opravnám obuvi ve 170tisícové Plzni přibyly dnešním uzavřením existenční problémy. Přísná protiepidemická opatření dále prohloubí jarní ztráty. Koncem roku skončí majitel jedné z nich, Miroslav Vrba, který pracuje v oboru desítky let. Hlavní důvod je výpověď z nájmu od majitele objektu, ale živnostníkovi už se nechce v náročné době hledat nové prostory. Jeho kolega, také z centra města, ale věří, že bude lépe. V nedalekých Rokycanech skončili nedávno dva ševci, další v Přešticích.

Druhá vlna může být podle Vrby pro řadu živnostníků smrtící, o čemž podle něj svědčí fakt, že v září jich v ČR skončily tisíce. „Teď přibudou další, kteří půjdou na úřad práce nebo na příležitostné brigády,“ uvedl. Závazky z jara Vrba ještě nemá zaplacené. Majitel objektu mu nájem neodpustil a musel zaplatit elektřinu a zásoby. Státní podpora je podle něj „vyrážení klínu klínem“.

„Průšvih to samozřejmě je. Nevím, jak dlouho to člověk vydrží,“ řekl 42letý Pavel Dvořák z opravny obuvi Šupito v centru Plzně, který už práci dělá 26 let od vyučení a navazuje na živnost dědy a otce. Dvořák nemůže ani vydávat opravené boty. „Od rána tu drnčí telefon, ale já je lidem nemohu vydat, ani přes okénko, přes nějž by se dalo i boty přijímat. Chápu, že nejsem životně důležitý. Ale je tak důležité květinářství a zahradnictví?“ uvedl. Dvořák dodal, že někteří lidé na něj křičí, že boty potřebují, protože nemají v čem chodit.

Zákazníci chodí do opraven čím dál míň a v oboru je méně peněz. Ševci a běžní kadeřníci mají podle Vrby tak tak na živobytí. „Naše práce už je úplně jiná – lepení, šitíčko, možná podšívka – takové příštipkaření. Ale náročnější práce, jako podrážky a podpatky, za které byla nějaká koruna, tak ty zmizely,“ uvedl Vrba. Dvořák naopak speciální práce, třeba zužování nebo rozšiřování kozaček, dělá dál. „Já si na práci nestěžuji, ani na úbytek zákazníků. Jsem tu každý den od pěti do pěti a občas chodím i v sobotu. Kdo chce dělat, tak by práci měl mít,“ uvedl.

Ještě před deseti lety bylo v Plzni 14 ševců. Redukce je podle Dvořáka určitě dána prodlouženou záruční dobou u zboží z půl roku na dva. „Lidé odnosí boty a pak je jdou reklamovat a vezmou si za ně jiné. Vím to, protože dělám reklamaci i pro prodejce,“ uvedl. Ale všechny obchody, kterých je v Plzni dost, reklamace neuznávají.

Podle Dvořáka je jeho řemeslo sezonní. Po zimně se k němu přijdou lidé „přezouvat“, stejně jako do pneuservisů. „Na jaře je dva tři měsíce boom, z něhož čerpáme přes léto. Jaro nám ale odpálili a teď nám berou i podzim, kdy je naše druhá sezona před plískanicemi,“ řekl. Dvořák využije jakékoli kompenzace od státu i od kraje. Protože touto prací se sice dá uživit, ale ne zbohatnout, dodal. Dvořák, který zaměstnává tři důchodkyně a brigádníka na dohodu, by byl rád, kdyby mu město, stejně jako na jaře, odpustilo aspoň část nájmu.

čtk