Pomocí plyšáků se děti učí zachraňovat lidské životy v krizových situacích

Záchranu života si děti vyzkoušely nejprve na plyšovém medvědovi. Foto: R. Beneš

Zbavit dětí obav z prostředí nemocnice či bílého lékařského pláště, ukázat vybrané nemocniční pracoviště a činnosti nebo je naučit jednat v krizových situacích, kdy je nutné volat záchranku. To je cíl nového projektu „Medvídek v Domažlické nemocnici“ určeného žákům základních, případně i mateřských škol. Součástí projektu jsou tematické kurzy a ukázky skutečné práce sester, lékařů či terapeutů, které si děti mohou vyzkoušet na vlastních plyšácích.

První z kurzů „Záchranář“ už v nemocnici úspěšně absolvovala třída 5. B domažlické Základní školy Komenského 17. Ředitel nemocnice Petr Hubáček, který dříve pracoval jako chirurg a působil i u záchranné služby, nejdříve vyzkoušel žáky, zda umí správně postupovat, pokud by v jejich okolí někdo zkolaboval, byl těžce zraněn či v bezvědomí. Dostalo se i na velmi detailní popis pracoviště záchranářů. Žáci si sami vyzkoušeli volat na tísňovou linku 155 a absolvovali reálný telefonát s operátory záchranky, kteří k nim poslali sanitu. Po telefonu jim také radili, jak pomoci zraněnému.

„Děti opravdu dneska volaly na číslo 155 a hovořili s opravdickou operátorkou, která tak, jak by to bylo v reálu, s nimi hovořila. Děti se pokoušely oživit nejprve svého medvídka, kterého si přinesly a potom figurínu,“ popsal dění na kursu ředitel nemocnice Hubáček.

Děti nacvičovaly záchranu i s figurínou. Foto: R. Beneš

Páťáci ze ZŠ Komenského ovšem nejsou v oblasti zdravotnictví úplní nováčci. Třída totiž loni vyhrála okresní kolo školské soutěže Mladý zdravotník a umístila se mezi nejlepšími i v krajském kole. „Máme zdravotnický kroužek, kde se ty věci učíme, takže děti mnohé věděly. Tady ale slyšely plno zajímavosti, třeba kolik lidí na dispečinku zhruba přijímá hovory, kolik jich denně vyřídí, jak je to s linkou 112 a hlavně si mohly vyzkoušet zavolat skutečnou záchranku,“ hodnotila pozitivně kurz třídní učitelka Eva Hojdová.

„Při kroužku také zkoušíme, jak volat sanitku, ale mluvíme jen sami mezi sebou. Telefonovat doopravdy na linku 155 je něco jiného,“ popsala třeba Simona Kadlčíková a Nikola Šotová doplnila, že někteří žáci byli takto víc ve stresu a třeba neřekli všechny potřebné informace ve správném pořadí. „Naštěstí se nás záchranáři sami ptají, co potřebují vědět a vlastně pořád s námi mluví a radí, co dělat s pacientem, dokud sanitka nepřijede. Bylo to zajímavé,“ dodala Nikola.

Domažlická nemocnice nabízí kurz i dalším školám a třídám a nehodlá zůstat jen u jednoho. Plánuje třeba kurz na rehabilitaci nebo na radiodiagnostickém oddělení. Děti si vždy přinesou svého medvídka nebo jinou hračku a péči si na nich reálně vyzkouší a seznámí se přitom i s chodem daného pracoviště. Předpokládá se ale, že největší zájem bude o kurz záchranáře.

„Tyto kurzy určitě mají smysl. Záchranku neumí někdy správně přivolat ani dospělý člověk. Podobné kurzy jsme dělali i v Olomouci, kde jsem dříve působil, a minimálně dvě děti, které jimi prošly, pak skutečně musely záchranku volat a pomohly tím i zachránit život,“ říká Petr Hubáček. Přizpůsobili jsme jeden kurz i mladším dětem a chceme si ověřit, jak budou reagovat a jak se bude líbit. Pak bychom tento kurz nabízeli i školkám,“ dodává ředitel nemocnice Petr Hubáček.