Po roce závodění olympijským vítězem. Plzeňská atletika má nový talent

Jonáše Fleisiga ocenil i náměstek primátora Roman Zarzycký. Foto: plzen.eu

Jonáš Fleisig. Že vám to jméno nic neříká? Za pár let může být všechno jinak. Čtrnáctiletý talent plzeňské atletiky vyhrál na letošní Letní olympiádě dětí a mládeže nejkratší sprint, ve smíšené štafetě navíc přidal na svoje konto ještě bronz. Pozoruhodné na tom je, že se tak stalo teprve po roce, kdy se začal atletice věnovat.

Jonáš Fleisig (2. dráha) se právě stal olympijským vítězem. Foto: Plzeňský kraj

Na olympiádě dětí a mládeže jste byl považován za jednoho z horkých favoritů. Jak těžké bylo zvládnout očekávání?
V rozbězích a v semifinále jsem ve stresu nebyl, ale před finále jsem si říkal, že když jsem byl v rozbězích druhý, tak to asi na zlato nebude. Pak jsem se dal trochu do kupy, všichni okolo mě byli nervózní. To jsem si zakázal. Vyběhnul jsem a všechno zmizelo, bylo to perfektní.

Je to nejcennější medaile?
Ano, je to má nejcennější medaile v mé nerozjeté kariéře.

Ale kariéra se tedy v začátku vyvíjí slibně. Čeho byste chtěl dosáhnout?
Dostat se na tu opravdovou olympiádu a udělat nějaký cenný kov.

Kdo je vaším atletickým vzorem?
Vzory úplně nemám, ale když už, tak asi Yohan Blake. To je takový můj oblíbený sprinter.

S jakými distancemi byste rád spojil svoji budoucnost?
Teď běháme 60 metrů, do budoucna ale asi 100 a 200 metrů.

Co překážky, nelákají?
Moc překáží, tam je to těžké.

Jak jste se vůbec dostal k atletice?
To je rok zpátky. Hrál jsem fotbal za TJ Přeštice, ale ten mě absolutně nebaví. Tam překážel míč i kolektiv. Táta mě přihlásil na atletiku, to jsem si říkal, že to je nuda, že se tam jenom běhá. Pak jsem přišel na to, že to je super, jsou tam skvělí lidi. Na začátku jsem byl trochu ambiciózní egoista. Doufejme, že už to přešlo.

Vzpomenete si na první závod na 60 metrů, který jste běžel?
Na to si vzpomínám úplně přesně, zaběhl jsem čas 8,20. Byl jsem nejrychlejší z klubu.

V prvním závodě jste překonal všechny, co už běhali několik let?
Jo, byli proti mně kluci, kteří běhali třeba tři roky.

Neříkáte si, co by tedy bylo, kdybyste s atletikou začal už dřív?
Jo, říkám. Ale tak už to prostě je.

Jak zvládáte skloubit atletiku se školou?
Chodím na Sportovní gymnázium, škola je super. Všechno je v pohodě, navíc mám atletický stadion vedle.

Co vás čeká?
Bude mistrovství republiky a družstev obojí v září. Ambice mám zatím ty nejvyšší. Teď mám rekord 7,73, na příští rok mám uzavřenou sázku, že dám šedesátku pod sedm sekund.