Po čtvrté už známého výra zachránit nedokázali, zabilo ho auto

Výr velký - ilustrační foto

Ke smutnému nálezu vyjížděl šéf plzeňské záchranné stanice Karel Makoň ke sjezdu z dálnice poblíž Ostrova u Stříbra. Od silničářů totiž dostal zprávu, že našli okroužkovaného dospělého výra, kterého usmrtilo auto. Na místě pak zvířecí záchranář zjišťuje, že jedná o jemu dobře známého dravce, kterého kroužkoval už v létě roku 2009 v Plzni na Borech číslem A 16811. S tímto samcem výra velkého se potom potkal ještě několikrát.

„Bohužel už neklapal zobákem a nezastrašoval mě hlasitým syčením jako tenkrát, protože měl rozraženou hlavu, zlomené levé křídlo a zapadlé oči. Muselo ho srazit větší auto a zůstal ležet na krajnici u dálnice, kde ho pak našli chlapi z údržby. Škoda ho, teď v době hnízdění, kdy shání potravu pro samici a mláďata to bude pro celou jeho rodinu fatální,“ říká smutně Karel Makoň.

Nejbližší známé hnízdo výra od místa nálezu uhynulého samce bylo vzdušnou čarou necelých pět kilometrů, záchranáři proto okamžitě jeli prověřit, zda na hnízdě nezůstala samice sama a má tam dost potravy. Vše ale nasvědčuje tomu, že zabitý samec byl z jiné lokality, než se původně domnívali.

Poprvé se pracovníci záchranné stanice setkali s výrem A 16811 před deseti lety, kdy jim zavolali lidé, kteří vidí do vnitrobloku Dvořákovy, Raisovy a Baarovy ulice. Oznámili, že na stromě tam visí na nějakém lanku za nohu velká sova. „Na textilním opletu starého kabelu nataženého mezi dvěma domy ve vnitrobloku visel samec výra velkého. Původně si asi s uloveným městským holubem nějak sedl na onen kabel, a jestli se mu oplet chytil za dráp, či do opletu narazil, to už nevím, ale každopádně se tam houpal zachycený za jednu nohu a visel hlavou dolů jako netopýr,“ vzpomíná Makoň.

Výra záchranář vymotal z opletu, nasadil mu kroužek a odvezl ho za město do polí, kde ho u lesíka vypustil. „V březnu 2011 telefonovala na naši linku vyděšená starší paní s tím, že ze světlíku činžovního domu Raisova 16 na ni přes okénko od WC kouká obrovská sova s oranžovýma očima. Na místo jsem jel téměř najisto s tím, že to bude kámoš ze sousedního vnitrobloku z roku 2009. Má předtucha se potvrdila hned, jak jsem výra, který propadl do úzkého světlíku opět při lovu spících městských holubů, odchytil. Ornitologický kroužek na noze mi vše potvrdil a podruhé jsem ho vypustil za městem do polí a lesíka, kde to dobře znal,“ řekl Karel Makoň.

Podobný případ se stejným výrem řešil o dva měsíce později hned v sousedním domě. Opět výrovi při lovů holubů podklouzly nohy a on propadl jako do komína úzkým světlíkem až na jeho samotné dno. „Sovy nedokáží vylétnout přímo vzhůru jako třeba helikoptéra či divoká kachna, a tak pokud je nikdo nenajde a nevyndá ven, tak většinou v takovéto pasti uhynou hlady. I tenkrát jsme výra opět ze světlíku vyprostili a vypustili na našem místě za městem,“ vysvětlil Makoň a bylo to naposledy, kdy důvěrně známého výra viděl živého.

Hodně dravců, sov, ale třeba i čápů létá k silnicím, dálnicím a vlakovým koridorům pro potravu. Znečištěné silniční příkopy nejrůznějšími odpadky, potravinami pak obzvláště, lákají a živí hlavně potkany, hraboše, ježky a další drobné živočichy, za kterými se pak logicky do těchto míst stahují právě dravci, sovy a další ptáci. Lidé by proto neměli neznečišťovat silniční příkopy a nevyhazovat zbytky jídla na tyto pro ptáky nebezpečné dopravní koridory.