Platy učitelů v České republice? Nejnižší v Evropské unii

ilustrační foto / plzen.cz

Analýza expertů z think-thanku IDEA CERGE-EI prokázala pro Českou republiku nelichotivé prvenství: průměrné platy českých učitelů jsou vůbec nejnižší ze všech 28 zemí Evropské unie a navíc patří k nejnižším i mezi 35 ekonomicky nejvyspělejšími zeměmi světa (OECD)Mzdy českých učitelů dosahují pouhých 56 % platů vysokoškolsky vzdělaných pracovníků v ČR, přičemž průměr zemí OECD je 85 %.

„Studie IDEA PRO VOLBY 2017: Nízké platy učitelů: Hodně drahé šetření rekapituluje odměňování učitelů v České republice, poskytuje i mezinárodní srovnání a osvětluje souvislosti, jak se učitelské platy promítají do kvality učitelského sboru a vzdělávání,” vysvětluje autor studie a výkonný ředitel IDEA CERGE-EI Daniel Münich.

Alternativní ukazatele učitelských platů na neutěšené mezinárodní pozici ČR nic nemění. Například výdaje učitelských platů na jednoho žáka v relaci k HDP na hlavu (5 %) nás se Slovenskem řadí rovněž na poslední místo a rozdíl oproti průměru OECD (9 %) je propastný. I s ohledem na paritu kupní síly zaujímá ČR poslední místo v úrovni výdajů na vzdělávání na 1. stupni ZŠ a je téměř na polovině průměru zemí OECD a EU22.

Protože se délka studia na úrovni ZŠ v různých zemích liší, sledovali experti z IDEA CERGE i výdaje na jednoho žáka za celou dobu studia. Ani zde není o situace o mnoho lepší: patříme k zemím se zdaleka nejnižšími vzdělávacími výdaji, které nedosahují ani poloviny průměru EU22 a OECD (50 000 dolarů).

Nízké platy českých učitelů navíc nejsou ničím novým. Jejich hodnota neroste již minimálně přes 20 let. Od září 2016 a od ledna 2017 vláda ČR rozhodla o zhodnocení učitelských platů o 8,1 %  a platů ve veřejném sektoru o 9,3 %. Důsledkem bylo, že vládou proklamovaný růst platů v období 2015–2016 opět jen stěží držel krok s růstem mezd ostatních zaměstnanců veřejného sektoru. Průměrné platy učitelů v poměru k průměrné mzdě v národním hospodářství se tak v současnosti pohybují na obdobné úrovni jako v roce 1995. Tedy mezi 105–110 %, což je velmi málo s ohledem na to, že většina českých zaměstnanců nemá vysokoškolské vzdělání. Naopak učitelé je v současnosti mít musí.

Jednorázové zvýšení učitelských platů bez dlouhodobého výhledu mají na kvalitu vzdělávání efekt blízký nule. Zvýšení atraktivity učitelské profese, finanční i nefinanční, se totiž do struktury a kvality pedagogického sboru promítá pomalu, což potvrzuje i Daniel Münich: „Jde spíše o dekády, protože efekt se do velké míry realizuje generační výměnou učitelského sboru. Pokud není výhled zvýšené atraktivity učitelské profese dostatečně dlouhý a věrohodný, vyšší zájem o profesi mezi lépe intelektuálně disponovanými jedinci nevyvolá. Zhodnocování platů učitelů proto musí být systematické a dlouhodobé. Věrohodnost společenského závazku by výrazně posílilo například navázání průměrných učitelských platů na platovou úroveň vhodně definované srovnávací skupiny,” uzavírá Daniel Münich.