O Šádka se ve Zlíně pokoušely mdloby. Dostal jsem napít slivovici, abych se nezhroutil, popisoval

Náladu po vyřazení s Panathinaikosem jste si asi ve Zlíně moc nespravil, že?
Je zvláštní, že jsme v základní hrací době v celé Evropské lize neprohráli a jsme venku. Každopádně, jel jsem si po vyřazení oddechnout v neděli do Zlína, ale tam to úplně nepřebolelo. Do rány z Panathinaikosu jsem si tam nasypal hrsti soli. Když mě viděl vedle sedící děda, dal mi ochutnat z placatice, kde měl tamní tradiční nápoj. Měl strach, abych se nezhroutil.

O to větší motivací je teď úspěch v MOL Cupu?
Máme velkou motivaci MOL Cup vyhrát. Tak snad po čtvrtku nebudou venku všichni favoriti. Na vánočním večírku jsem se bavil s lidmi, že bychom mohli zase po delší době přivézt do Plzně na náměstí nějakou trofej.

Slavíte 15 let od titulu. Co třeba příští rok si nadělit dárek?
Sedmička je magická, uděláme pro titul maximum. Na posledním výkonném výboru jsem říkal Jardovi Tvrdíkovi, že budeme mít v dubnu výroční zápas k zisku prvního plzeňského titulu. Nevím, proč se mi smál. Šest titulů za patnáct let přece není vůbec špatné.

Jaké vůbec máte vzpomínky na den, kdy jste ho díky domácí výhře nad Ostravou na jaře 2011 vybojovali historický titul?
Tehdy jsem byl mladý kluk v bílých botách. Na ten den nemůže zapomenout žádný plzeňský fanoušek, samozřejmě ani já. Ten nával emocí se nedá zpětně odvyprávět. Prvním titulem jsme naplnili sny otců a dědů, zároveň nás zavázal k další práci.

Kdy jste pochopil, že tehdejší parta kolem Pavla Horvátha může být úspěšná?
Po zápasech s Besiktasem v Evropské lize, kam nás dostalo vítězství v domácím poháru. Viděl jsem na klucích a trenéru Vrbovi, že jim jedna ochutnávka úspěchu nestačí. Když jsem pak po oslavách titulu sbíral tranzitem hráče, pochopil jsem, že jsou výjimečná parta. Věděl jsem, že tohle může fungovat a být dál úspěšné.

Kam se Plzeň posunula od prvního titulu?
Minimálně jsme posunuli hřiště o sedmnáct metrů k hlavní tribuně, stadion se změnil ve prospěch fotbalu. Jako klub jsme se posunuli neskutečně, během těch patnácti let mi rukama prošla spousta hráčů, trenérů. Nejvíc k srdci mi, logicky, zakořenili kluci z první silné éry včetně trenéra Pavla Vrby. Zároveň jsme si na sebe ušili bič.