Nervózní nejen ze zápasu. Bál jsem se, aby mi vyšly negativně testy, přiznával futsalista Vnuk

Tomáš Vnuk se podílel výborným výkonem na postupu reprezentace na mistrovství světa.

Byl jedním z důležitých postav futsalové reprezentace, která v minulém týdnu zázračně v baráži postoupila přes favorizované Chorvaty na mistrovství světa. Tomáš Vnuk, jinak klíčový hráč plzeňského Interobalu, s odstupem několika dní odhalil, jaké peripetie tým musel podstupovat kvůli pandemii koronaviru. „Byl jsem nervózní, aby mi testy vyšly negativně,“ připustil.

Tomáš Vnuk (vpravo) se svým klubovým i reprezentačním spoluhráčem Michalem Seidlerem (vlevo) Foto: archiv T. Vnuka

S odstupem času, co rozhodlo o vašem postupu? Hrál nakonec klíčovou roli už ten první zápas v Chorvatsku?
V první řadě podle mého rozhodl týmový výkon a větší touha postoupit. Dále rozhodla chycená penalta na začátku druhého poločasu v prvním utkáním, kdy jsme vedli 2:1 a v neposlední řadě i štěstí na naší straně, především v prodloužení ve druhém utkání. Určitě, první zápas v Chorvatsku byl klíčovější, vedli jsme 2:0, což byl solidní náskok, ale i konečný výsledek 2:2 z prvního zápasu nás stále držel dost ve hře.

Byl člověk tak trochu i nervózní, jestli mu vyjdou negativní testy na koronavirus? Jak nepříjemné bylo, že jste v podstatě nedlouho před zápasem nevěděli, s kým nastoupíte?
Myslím si, že úplně každý z týmu měl obavy, protože nikdo nechtěl aby kvůli covid-19 přišel o baráž na mistrovství světa. Já osobně byl dost nervózní, jelikož mi 11 dnů před srazem vyšel test pozitivní, od té doby jsem dělal vše pro to, aby mi testy před utkáními vyšly negativně. A naštěstí se mi to podařilo a oba testy jsem měl negativní. Samozřejmě, že především pro trenéry to muselo být náročné, ale i moji spoluhráči to měli těžké, například náš brankář prodělal koronavirus a karanténa mu skončila sedm dnů před srazem, při prvním testováním mu test vyšel negativní, o čtyři dny později mu vyšel test opět pozitivní a v den zápasu šel na další test a opět mu vyšel pozitivní, naštěstí dostal od UEFY výjimku. Jak je to s testy a výsledky složité, ukázal i další případ našeho spoluhráče, který byl v karanténě ještě o pár dni dříve než brankář a první test mu vyšel pozitivní, takže nemohl odcestovat s námi do Chorvatsku, před druhým utkáním mu vyšel opět pozitivní test, tak šel na další test druhý den ráno v den zápasu a výsledek měl negativní, ale přišel mu o dvacet minut déle než bylo potřeba kvůli oficiálnímu zápisu k utkání a zápas tedy sledoval pouze z tribuny, takže já těm testům nevěřím.

Foto: archiv T. Vnuka

Věřil jste v postup i ve chvíli, kdy stačilo Chorvatům v páté sérii proměnit penaltu a slavili by postup oni? Díval jste se na tu penaltu?
Trošku jsem pořád věřil, ale spíše jsem už jen doufal, protože jsem věděl, jak málo nás dělí od neúspěchu. Na tu penaltu, já vždy koukám na všechno, co se na hřišti děje a ani při penaltách tomu nebylo jinak.

Co se vám honilo hlavou, když jste šel na penaltu vy? Byl jste nervózní?
Soustředil jsem se jen na sebe, ani jsem si nevšiml, že soupeř vyměnil gólmana. Říkal jsem si, že musím dát, že to klukům přeci nezkazím a že neproměněnou penaltou nesrazím své skvělé výkony v obou zápasech. Při položení míče jsem si ho postavil, tak abych nekopal do zvířete (logo sponzora), jelikož jsem dost pověrčivý. Byl jsem nervózní, ale nedal jsem to najevo, trošku se mi klepaly ruce při stavění míče.
Kolikrát jste už viděl ze záznamu závěr odvety?
Celé utkání jsme si jako tým i s vedením pustili při oslavách na hotelu v salónku. Já sám jsem si celé utkání ještě pustil v klidu doma druhý den po příjezdu, jinak video s penaltami kolovalo ve sportovních zprávách i po internetu, takže ještě i tam jsem to párkrát viděl.
Byl to nejkrásnější okamžik, který jste ve futsale zažil?
Nejkrásnější ve futsalu celkově asi ne, ligový titul byl víc, přeci jen je to výhra celé ligy, tady to byl „jen“ postup, ale co se týče reprezentačních utkání, tak ano, to bylo zatím největší úspěch.
Koho byste si přál do skupiny na mistrovství světa?
Já bych si přál z prvního koše top tým, asi Španělsko nebo domácí Litvu, abychom celý turnaj zahajovali před vyprodanou halou, pokud budou moci fanoušci dorazit. Dále bych chtěl Šalamounovy ostrovy, protože mě zajímá úroveň futsalu na opačné polokouli.
Vím, že bez toho, aniž by člověk věděl soupeře, se to těžko odhaduje. Ale dá se už říct, s jakým cílem do Litvy pojedete?
Minimálně postup ze skupiny. Poté se uvidí, na koho narazíme. Ono se říká, že z evropské kvalifikace je těžší postoupit na mistrovství světa, než pak uhrát dobrý výsledek přímo tam.