Ruku na srdce – kolikrát za poslední týden jste se podívali na oblohu? Nemyslíme tím letmý pohled z okna kanceláře, abyste zjistili, jestli si máte vzít deštník. Myslíme ten opravdový, soustředěný pohled, kdy se na patnáct minut zastavíte a neděláte vůbec nic. Jen se díváte, jak se den pomalu loučí.
Žijeme v době, kdy máme neustále plné ruce i hlavy. Odškrtáváme úkoly, rolujeme sociální sítě, plánujeme, co nakoupíme, a přemýšlíme, co jsme zapomněli udělat. Naše oči unavené z celodenního zírání do monitorů a displejů telefonů si přitom říkají o úplně jiný druh podívané. O podívanou, která je zadarmo, koná se každý den a pokaždé má úplně jinou premiéru. O obyčejný západ slunce.
Terapie oranžovým světlem
Možná to zní jako klišé z romantických filmů, ale sledování západu slunce má v sobě neuvěřitelnou psychologickou sílu. Když se obloha začne barvit do odstínů zlaté, růžové a temně fialové, v mozku se něco přepne. Ten neustálý vnitřní monolog najednou utichne.
Není kam spěchat. Západ slunce neurychlíte ani nezpomalíte. Má své vlastní, líné tempo, kterému se chtěně nechtěně musíte přizpůsobit. Je to ta nejsnazší forma digitálního detoxu a meditace, k jaké nepotřebujete žádné aplikace ani drahé kurzy. Stačí prostě jen být.
Nejlepší na tom je, že nemusíte podávat žádné sportovní výkony. Zapomeňte na náročné horské túry. Stačí si vzít mikinu, do ruky kelímek s kávou nebo čajem, vyrazit na nejbližší kopec za domem, nebo se prostě jen posadit na lavičku v parku.
Každé místo má své kouzlo
Náš kraj má v tomhle obrovskou výhodu. Je jedno, jestli bydlíte v centru rušného města, nebo na klidné vesnici – kousek toho „svého“ horizontu máme blízko všichni.
-
Když se posadíte na pláž u plzeňského Boleváku, sledujete, jak se poslední sluneční paprsky odrážejí od vodní hladiny a stromy na protějším břehu chytají bronzový nádech.
-
Když vyjedete kousek za město a spatříte siluetu Radyně vykreslenou proti hořící obloze, dýchne na vás klid, který tu trvá už po staletí.
-
A co teprve na rozkvetlé louce někde u Klatov, kde se před vámi otevírá zvlněná krajina a slunce pomalu zapadá za horizont šumavských vrcholků? Tam ta obloha vypadá pokaždé jako plátno, na kterém někdo rozehrál divadlo plné barev.
Patnáct minut klidu
Až budete dneska končit v práci nebo zavírat notebook, zkuste nechat telefon v kapse. Vyjděte ven a najděte si své místo. Může to být vyhlídka nad řekou, lavička v parku, nebo klidně jen váš vlastní balkón.
Zabalte se do deky, sledujte, jak se stíny prodlužují a jak se den mění v noc. Těch patnáct minut vás nezdrží od ničeho důležitého. Naopak – dá vám to přesně ten kousek klidu, který po celém dni tak moc potřebujete. Protože to nejhezčí světlo v roce na nás svítí právě teď. Stačí se jen podívat nahoru.
.jpg.small.jpg)
.jpg.small.jpg)
