Na život v Česku jsem si zvykl rychle, říká hokejový obránce Conor Allen

foto: HC Škoda Plzeň

Narodil se v Chicagu poslední lednový den roku 1990. Ve stejném roce v dresu místních Blackhawks rozjížděl svou úspěšnou kariéru v NHL gólman Dominik Hašek. I Conor Allen si brzy zamiloval hokej. Vyrůstal s bratrem a dvěma sestrami. Až do patnácti let hrál v útoku. Poté se přesunul do obrany. Dodnes ho baví dávat góly a podporovat ofenzivu. Dotáhl to až do NHL. V letech 2013 – 2015 nastoupil k sedmi utkáním za New York Rangers. Zářil ale především v AHL, kde odehrál téměř tři stovky zápasů. V sezoně 2016/17 s týmem Grand Rapids Griffins dokráčel až k zisku Calder Cupu i s českými parťáky Noskem, Frkem a Hronkem.

Měl jste díky českým spoluhráčům nějaké informace o našem hokeji?
Já jsem celkově v AHL potkal řadu českých kluků, ať jako spoluhráče nebo soupeře. Osobně se znám nejen s Martinem Frkem, Tomášem Noskem, Filipem Hronkem, ale třeba i s Markem Mazancem a Václavem Karabáčkem. Oba loni v létě trénovali na plzeňském ledě. I to mi v začátcích pomohlo.

Jak se vlastně zrodil Váš příchod do Plzně?
Mám agenta, který vyřizuje věci v Evropě. Ozvala se mu Plzeň, že hledá beka. Hodně jsem si o týmu zjišťoval a věděl jsem, že tohle je pro mě dobrá šance. Předtím jsem hrál v Německu. Zvykl jsem si na širší kluziště i na život v Evropě. Plzeň pro mě byla další výzvou. Mluvil jsem o ní třeba s Jiřím Fischerem, bývalým skvělým obráncem, který pracuje pro NHL. O Škodovce mluvil jen v nejlepším.

Naplnila se pak Vaše očekávání o české extralize?
V tomhle směru jsem moc netušil, co mě čeká, takže ani očekávání vlastně žádná nebyla. Musím říci, že je to velice kvalitní soutěž. Myslím, že i nedoceňovaná, protože v ní působí mnoho skvělých hráčů.

I vy jste si chvíli zvykal. Po pár kolech jste byl nejtrestanějším hráčem celé soutěže. Přitom nepůsobíte jako žádný „bourač“.
To bylo spíš tím, jak se jeden či dva zápasy vyvíjely. Bouchlo to ve mně, dostal jsem stopku na jedno utkání. Poučil jsem se. Na vině byla zpočátku i jazyková bariéra. S rozhodčími jsme se navzájem příliš nechápali, každý to bral jiným směrem. Pak už jsem s nimi raději vůbec nemluvil, chtěl jsem předejít konfliktům. Emoce jsem se snažil nasměrovat především k výkonu.

Co v Česku postrádáte z amerického stylu života?
Nic zásadního. Pár určitých jídel, potravin, které zde neseženu. Jinak si život v Plzni užívám, je tu hezky. Samozřejmě pivo máte skvělé, i když ho nepiji často. Mám tady svého psa a líbí se mi, že ho mohu brát i do restaurace, do hromadné dopravy, cestovat s ním. To je pohodlné. V Americe s ním mohu jen na procházku nebo být doma. Když máme s týmem pár dnů volna, tak rád cestuji. Se spoluhráčem Nickem Jonesem jsme byli v Salcburku, v Berlíně, na horách. Baví mě poznávat Evropu, když už tady jsem.

Jak jste byl během roku v kontaktu s rodinou, která žije v Chicagu?
Rodina mi samozřejmě moc scházela. Mám rodiče, bratra a dvě sestry. V kontaktu jsme byli prakticky každý den. Jediný problém byl časový rozdíl. Když skončil trénink, už skoro spali. Rodina za mnou několikrát přiletěla i sem. V Plzni i v Praze se jí moc líbilo. Ale nezastírám, že na léto se zase těším domů.

Ve Vašem rodném Chicagu funguje velká česká komunita. Měl jste s ní nějaké kontakty?
Neměl, ale vím, že je tam výrazná česká stopa. Stejně tak v Lowě, odkud pochází moje maminka. Nedá se říct, že bych o Česku něco pochytil předtím, než jsem se sem dostal. Až na jednoho kamaráda, který už asi sedm let žije v Praze. Toho jsem několikrát navštívil ještě předtím, než jsem podepsal smlouvu s Plzní.

Máte stejné příjmení jako slavný americký režisér Woody Allen. Máte rád jeho filmy?
Několik jsem jich viděl a docela se mi líbily. Dokonce jsem zjišťoval, jestli nejsme v nějakém příbuzenském vztahu. Ale nejsme…(smích) A když jsme u filmů, mám radost, že u vás je promítáte v původním znění, mohu si tak s radostí zajít do kina. To v Německu, kde jsem hrál loni na jaře, jsou všechny předabované. To jsem byl ztracený.