Házenkářská legenda se vrhla na podnikání. Trenéřina? Nemám na to povahu, říká Motlík

Radek Motlík. foto: M. Osvaldová

Házenkářskou branku vyměnil za obchod se sportovními potřebami. Házenkářská legenda Radek Motlík ukončil ve 48 letech svoji bohatou kariéru a vrhl se do podnikání.

Na které období nejraději vzpomínáte?
Nedá se říci, že bych měl něco nej. Francie byla krásná, zahrál jsem si tam první ligu, kde chodilo tisíce lidí. Po Německu je to druhá nejlepší země. Hrál jsem proti mistrům světa, olympijským vítězům. To bylo super. Pak jsem se vrátil do Plzně a tady jsme za šest let vyhráli třikrát titul. Ten poslední byl asi nejhezčí. Vždycky jsem si přál oslavit titul v Plzni.

Je nějaký člověk, který výrazně ovlivnil vaši kariéru?
Bylo jich straně moc. Pan Jelínek, který mě dal do branky, trenér Kuták, Zápal, nechtěl bych na nikoho zapomenout. V dorostu jsem měl pana Moulise a ten mě doporučil, abych šel hrát za áčko.

Chtěl jste být vždy v brance?
Když mi byly tři roky, tak na mě táta střílel a vždycky jsem chtěl chytat. Stál jsem v bráně a nikdy jsem se nehrnul do útoku. Na prvním tréninku do minižáků mě hned dali do brány a já tam zůstal.

Foto: M. Osvaldová

Je něco, co byste udělal jinak?
V národním týmu jsem toho mohl dokázat víc, ale bohužel to byla taková doba, kdy byly výborní brankáři, a navíc jsem neměl takovou tréninkovou morálku. Nebyl jsem nikdy tréninkový typ, v zápase jsem se ale snažil podat maximální výkon. Změnil bych přístup k národnímu týmu. Jinak ale ničeho nelituji.

Proč jste nakonec ukončil kariéru? Jak se to odehrávalo?
Nabídky jsem měl. Chtěl jsem chytat do padesátky, ale postupem času jsem přemýšlel, co bude, když s házenou skončím. Takhle to vygradovalo. Už jsem měl skoro domluvený přestup do Piešťan, ale druhý den mi zavolali, že to padá. Tím jsem byl takový už otrávený. Chvilku jsem počítal, co bude. S kamarádem jsme se domluvili, že do toho půjdeme.

Návrat do Plzně nebyl ve hře?
Vůbec. Tady mají kvalitní gólmany. Ani jedna strana o tom asi neuvažovala.

Myslel jste si, že budete chytat tak dlouho?
To asi ne. Měl jsem i štěstí, že se mi vyhýbala zranění. Neměl jsem problémy s koleny, kyčlemi, kotníky. Neměl jsem nikdy vážnější zranění.

Nelákala vás trenéřina?
Ne, jsem výbušný. Na mojí povahu.. neměl bych na to. Dnešní doba je jiná, obdivuju trenéry, kteří trénují dorost a děti.

Chtěl byste trénovat sám sebe?
To vůbec. Já bych se vyhnal během pěti minut.

A co třeba politika? Do ní se po skončení kariéru vrhlo dost sportovců..
Je pravda, že mě v létě asi dvě politické strany oslovily, jestli bych s nimi spolupracoval. Ale to fakt není nic pro mě, nechci být viděný.

Jak se zrodil nápad podnikat s oblečením?
Kamarád Patrik se pohybuje kolem sportu, nechtěl jsem osm hodin dělat někde u někoho neznámého. Rozhodli jsme se, že si tedy uděláme něco vlastního.

Máte výhodu, že vás lidi znají?
Nevím, jestli to je výhoda nebo nevýhoda. Ve všem máte přátele i nepřátele, někdo vám přeje, někdo ne. Možná, že se sem přijde někdo podívat jenom na mě. To k tomu patří.

Zajdete se ještě podívat na házenou?
Vůbec mi házená nechybí. Naplňuje mě tenhle krám. Bere mi veškerý čas. Jsem tady v krámu rád. Na házené jsem zatím nebyl, až se to ale ustálí, tak třeba půjdu.

Ani v televizi jí nesledujete?
Díval jsem se na mistrovství světa žen. Párkrát jsem se také podíval na bundesligu.

A ani to ve vás nevyvolává žádné pocity?
Musím říci, že ne. Skončil jsem ve 48 letech. Poslední rok nebo dva jsem měl v hlavě to, že jednou konec bude. Malinko jsem se na to připravoval. Nostalgii necítím.

Nechybí vám najednou i pohyb?
Pohyb asi jo. Ráno se snažím něco dělat. Otevíráme v 10, předtím jsem v posilovně.

Co nějaká rozlučka, nechystáte se napodobit Filipa Jíchu?
Nejsem na to typ. Velké slávy, zakončení nechci. Dělal jsem show, ale skončil zápas a byl jsem rád, že mám svůj klid. Neměl jsem pak rád nějakou pozornost. Filip Jícha je někde jinde.

Jaké byly ohlasy okolí?
Takové, abych dál hrál. Ještě teď mě přemlouvá jeden tým v první lize, co je tady blízko Plzně. Ale nemám vyřízený přestup. Museli by za mě platit. To si nikdo nedovolí. Jestli budu chtít ještě hrát házenou, tak musím počkat do června. Pak jsem volný hráč.

Takže je možné, že se v brance ještě ukážete?
V nižší soutěži třeba jo. Budu tam chodit jednou, dvakrát v týdnu.