Filip Turek: Řešil jsem prodeje automobilů po prezidentech USA i po Onassisovi

Filip Turek přivezl do Plzně největší klenot ze své sbírky automobilů. Foto: Richard Beneš

Nejvíce obdivovaným vozem letošních Skvostů s vůní benzínu se stane zcela jednoznačně automobil nevyčíslitelné hodnoty s úžasným příběhem, které do Plzně dopravil známý pražský sběratel Filip Turek. Ten se specializuje na automobily, se kterými jezdily slavné osobnosti a jedním z nich je šestimetrová limuzína Imperial Le Baron z roku 1968, který patřil po desetiletí africkému diktátorovi Omaru Bongovi.

Máte rád automobily s příběhem a s historií. Jaký příběh má tento vůz?

„To auto má prokazatelnou politickou historii, jezdil v něm africký diktátor, africký prezident Omar Bongo, který je po anglické královně asi druhým nebo třetím nejdéle vládnoucím panovníkem. Toto auto si koupil jako symbol moci hned po nástupu na trůn a do diktátorské pozice. Tam setrval od roku 1968 až do roku 2009, kdy zemřel. Toto auto celou dobu používal na vyjednávání byznysu s Francií, jezdil s ním ze všemi francouzskými prezidenty. Existuje velmi slavné video, kdy tohle auto přijede do Elysejského paláce a Omara Bonga tam přivítá právě Charles de Gaulle a on pronese svůj velmi slavný projev o ekonomické spolupráci Francie a Gabonu.“

Tato luxusní limuzína vozila dlouhá léta afrického diktátora, teď ji vlastní český sběratel. Foto: Richard Beneš

Představte nám tento vůz po technické stránce?

„Je to dnes už zaniklá značka Imperial, která patřila pod koncern Chrysler. Lidé to špatně označují za Chrysler Imperial, ale je to správně Imperial Le Baron. V té době se jednalo o nejluxusnější americkou značku. Toto nové auto bylo tehdy dražší než nejdražší Cadillac i nejdražší Lincoln. Navíc má Imperial Le Baron prezidentskou přepážku, tedy skleněnou přepážku mezi řidičem a zadními spolujezdci. Má naprosto autentický stav, autentický interiér v kůži. Když jsem ho kupoval, měl najeto 52 tisíc kilometrů, teď má 58 tisíc. Jsem druhým majitelem této limuzíny, která má dosud stále platné prezidentské diplomatické značky.“

Jak se v něm vůbec jezdí?

„Jezdí se v něm úžasně. Má vlastně parametry srovnatelné s novými vozy. V mnoha ohledech to dokonce ještě překonává. To auto má 380 koní, motor je osmiválec o obsahu 7,2 litru. A má automatickou klimatizaci, což je pro rok 1968 naprosto nepochopitelné. Vždycky se říkalo, že první automatickou klimatizaci měl Rolls Royce. To auto je výjimečné jak výbavou, tak i provedením. Je to nejlepší možné americké auto s nejlepší možnou historií a v nejlepším možném stavu.“

Foto: Richard Beneš

Každého asi hned napadne, jak se dá takový automobil sehnat?

„Když budete celý život každý den pět až 12 hodin trávit hledáním vzácných automobilů po celém světě, tak občas se prostě podaří něco takového objevit. Pak toho musíte využít a udělat všechno proto, aby jste to auto získal. Za svůj život jsem těch aut ulovil už desítky až stovky pro velmi zámožné klienty. Ale ta politická historie, která mě osobně velmi zajímá, může tomu standardnímu autu zvednout hodnotu až desetinásobně. A to je něco, co chci pro sebe. Odmítl jsem koupit auto po americkém prezidentovi Johnsonovi, pro jiné sběratele jsem řešil auto po dalším americkém prezidentovi Nixonovi, po miliardáři Onassisovi, ale afričtí diktátoři mají specifické kouzlo. Ta auta jsou většinou hodně zničená, protože zažila tu Afriku. Tohle moje auto má tu výhodu, že zažilo jižní Francii, Paříž a přesto v něm jezdil africký diktátor. A hlavně zažilo de Gaulla, což je pro mě taková politická ikona. Tak to je pro mě to správné auto. Navíc pochází z roku 1968 a tento rok byl velmi výjimečným. Ve světě se stalo v tomto roce spousta významných událostí. A mezi sběrateli je i tohoto důvodu velká poptávka právě po vozech s rokem výroby 1968.“

Sběratel Filip Turek se specializuje na automobily, se kterými jezdily slavné osobnosti. Limuzína Imperial Le Baron z roku 1968 patřila po desetiletí africkému diktátorovi Omaru Bongovi. Foto: Richard Beneš

Jste známý sběratel automobilů, kolik kusů aktuálně máte ve své sbírce?

„Měl jsem 80 automobilů, což zní dost úžasně, ale pak jste otrokem té sbírky. Máte třeba 12 lidí, kteří se o tu sbírku starají. Prostě si ji neužíváte. Není ten vztah s těmi automobily osobní. Teď mám těch aut dvacet a mým cílem je mít deset takových, jako je právě tento Imperial Le Baron. Aby byla v takovém stavu, že se v nich mohu kdykoliv projet. Ke každému tomu vozu mohu nekonečně vyprávět, jakou má historii a dá se říci, že takových aut deset mám. Takže musím tu sbírku trošku zredukovat, ustálit a postavit kolem ní nějaký palác, kde to budu mít takhle všechno najednou, abych si to mohl prohlížet. Teď mám sbírku i z bezpečnostních důvodů rozházenou na různých místech, ta auta nestojí někde vedle sebe. Líbilo by se mi to mít tu sbírku jako u sebe v „obýváku.“

This slideshow requires JavaScript.