Evropský parlament očima regionů, výbor Životní prostředí sleduje i bezpečnost potravin

Budova Evropského parlamentu ve Štrasburku. Foto: Richard Beneš

Boj proti klimatickým změnám, zlepšování informací o potravinách, řešení otázek veřejného zdraví na evropské úrovni, nebo nakládání s odpady. To je v těch nejhrubších rysech hlavní činnost výboru Evropského parlamentu Životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin. Podrobněji se něj zaměříme v této kapitole našeho seriálu Evropský parlament očima regionu. Politika životního prostředí je jednou z nejmladších politik Evropské unie. Významným způsobem ale zasahuje do legislativního dění i v dalších oblastech.

„Řekla bych, že to je jeden z nejaktivnějších výborů v EP a je také jedním z největších, protože ta jeho agenda je opravdu široká. My například v Evropském parlamentu na rozdíl od České republiky máme velké kompetence v oblasti energetiky a politiky, která se týká ochrany klimatu. Máme velké kompetence v tom, jakým způsobem se postavit právě k bezpečnosti potravin. To znamená, že přijímáme řadu doporučení, jaké chemické látky už by se neměly v zemědělství a potravinářství používat,“ říká europoslankyně Kateřina Konečná (KSČM).

To úzce souvisí právě se zemědělskou produkcí. Kromě výroby a zpracovávání některých potravin se nejvíce chemických látek do jídla dostává už na poli při chemickém hnojení. „Jak se nadužívá pesticidů u různých způsobů chemického hnojení, to je jedna z podmínek, u které já říkám, že není udržitelná. A rozhodně není enviromentální. Nám se to vrací, je vidět, že nám to už prosakuje do spodních vod. Že tímto způsobem se do našich těl dostávají chemické látky. Nesmíme zapomínat ani na chov hospodářských zvířat a drůbeže. Velmi často se jim podávají antibiotika proto, aby jeden nemocný kus nenakazil celé stádo. Ale to stádo je v zásadě zdravé a dává se to proto jako prevence. Ta rezidua velmi často zůstávají i v tom mase. To jsou věci, které by EU měla jednoznačně zajistit pro ochranu svých spotřebitelů. Není vždy jisté, že když si koupíte maso v zahraničí, tak budete mít jistotu, že je zdravotně nezávadné. Že tomu tak není, se ukázalo na skandálu s dovozem masa z Polska,“ vysvětluje eroposlanec Stanislav Polčák (TOP 09).

Dvojí kvalita trápí jen některé země EU

Europoslankyně Kateřina Konečná. Foto: Richard Beneš

Jestli jsou potraviny bezpečné a neobsahují třeba právě závadné chemické látky, si každý stát kontroluje sám. Dalším tématem které hýbe Evropským parlamentem, je problematika dvojí kvality. „Co se týká dvojí kvality, tak to je velké téma, které se zde řešilo poslední čtyři roky. My jsme doufali a věřili jsme, že to téma bude dořešeno do konce tohoto období, ale bohužel se to nepovedlo. Pokud ale mohu mluvit za evropský parlament, tak se nám všem ze střední Evropy snad podařilo vysvětlit našim západním kolegům, že to opravdu problém je,“ nastínila jedno z hlavních témat europoslankyně Konečná.

Dvojí kvalita ovšem existuje nejen u jídla. Že prací prášek nebo aviváž stejné značky z Čech nevoní tak, jako ty z Německa, by se třeba ještě dalo přehlédnout, problém ale nastává právě u potravin. A o co hůř, šetří se i na dětech.

„Byla jsem spoluzpravodajkou ve výboru pro životní prostředí, dávali jsme tam pozměňující návrh, že u dětské výživy prostě nemůže existovat dvojí kvalita. Že to je prostě něco úplně nepochopitelného. Protože když koupíte pro dítě stravu do jednoho roku věku, která má obsahovat určité množství lososa, tak v Německu si koupíte od té samé značky výrobek obsahující 70 procent lososa. A v Čechách si koupíte to samé, ale jen se 40 procenty lososa. Tak na tom je něco špatně. Všichni na mě hleděli, včetně lobbistů z té druhé strany a vysvětlovali mně, že v různých zemích mají lidí různé chutě. Já jim řekla, že dítě v jednom roce prostě nemá chuť, takové vysvětlení prostě není možné. Je to o tom, že my to potřebujeme dostat do zákonného rámce, aby ty firmy, které toto dělají, dostávaly sankce. Jiná cesta k tomu, aby se začaly chovat spotřebitelsky normálně, prostě nevede. Máme jeden trh, máme mít jednu kvalitu. A neexistuje žádná výjimka,“ popisuje praktiky některých výrobců Kateřina Konečná.

Europoslanci ze střední a východní Evropy se proto snažili dostat problematiku dvojí kvality potravin mezi nekalé praktiky. To se ale nakonec nepodařilo. Podle některých českých zástupců obsahuje přijatý zákon celou řadu právních kliček, které hrají do karet velkým výrobcům. Ti totiž právě na dvojí kvalitě vydělávají nejvíce.

Své o tom ví i europoslankyně Dita Charanzová (ANO). „Narazili jsme na velký odpor těch velkých obchodníků, kteří mají sídla v celé řadě států. Nejvíc proti asi bylo Německo, ale také Rakousko se stavělo k té otázce poměrně rezervovaně. Ty nedostatky se v těch průzkumech ukazují zhruba u 30 procent nakoupeného zboží. Bavíme se tady o kakau v čokoládě, bavíme se o procentu rybího masa třeba v rybích prstech nebo o procentu masa například v masových konzervách.“

Přísná legislativa pořádně zatápí českým teplárnám

Bezpečnost a kvalita potravin není zdaleka jediným tématem, kterým se tento výbor Životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin zabývá. Do jeho působnosti spadá i životní prostředí, nebo například i v současné době velmi diskutovaná změna klimatu.

„Po pařížské konferenci 2015, kdy se EU zavázala k poměrně silným opatřením, která se rozhodla přijmout, tak jsme přijali dva obrovské klimatické balíky. Týkalo se to právě energetiky, týkalo se to středních, velkých zdrojů znečištění. Ale týkalo se to například českých tepláren. A toho, jak to s ní bude do budoucna, protože naše teplárny jsou poměrně unikátní v rámci celé EU. A teď nemyslím jen tím, co spalují. Ale především tím, že vůbec existují a kolik domů jsou schopny vytopit. Samozřejmě se opatření týká i ovzduší, protože ovzduší nezná hranice. Té evropské legislativy v tomto období bylo, troufnu si říci, nejvíce v historii Evropského parlamentu.

Tato legislativa se přímo dotkla třeba i teplárny v Plzni. Kvůli emisním požadavkům Evropské unie stálo její vedení v roce 2017 před těžkým rozhodnutím. Zda investovat miliony do rekonstrukce více než 30 let starých kotlů, nebo se spojit s konkurencí, a vytvořit tak silnější společný podnik, který pak může lépe čelit přísným nařízením.

Plzeňská teplárenská. Foto: Richard Beneš

„Na těch našich současných kotlích, které máme, nejsme bohužel schopni zvládnout ty přísné normy, které až desetkrát snižují ten současný stav. Musíme do těch zdrojů prostě investovat,“ říká ředitel společnosti Plzeňská teplárenská Tomáš Drápela. Teplárna měla na snížení emisí doslova šibeniční termín. Normy, které nařídila EU, musí podobná zařízení splňovat od roku 2022. Do rekonstrukce potřebné k tomu, aby kotle požadavkům EU vyhovovaly, by Plzeňská teplárenská musela investovat asi 1,5 mld. korun.

„Při spojení těch dvou firem jsme schopni tu obrovskou investici oddálit o šest až sedm roků,“ potvrdil Tomáš Drápela. Po dlouhém a složitém vyjednání tak dalo letos vedení města Plzně přednost spojení s Plzeňskou energetikou. V nově vytvořeném společném podniku má město Plzeň podíl 60 procent, zbývajících 40 procent připadlo EPH.

K čistotě ovzduší v regionech přispívají kotlíkové dotace z prostředků EU

Kromě obrovských teplárenských kotlů znečišťují prostředí i kotle malé, které mají lidé ve svých domech. I tady se Evropská unie snaží zasahovat, a to konkrétně prostřednictvím velmi populárních kotlíkových dotací. Cílem tohoto programu je do roku 2020 snížit emise znečišťujících látek, které do ovzduší unikají z lokálních topenišť. Výsledkem by měla být výměna asi 85 tisíc starých kotlů. Z fondů EU tak bude domácnostem rozděleno ve třech výzvách celkem devět miliard korun. Velký podíl na znečištění ovzduší mají staré kotle i v Libereckém kraji, kde je jinak kvalita vzduchu oproti třeba sousednímu Ústeckému kraji velmi dobrá.

Liberecký kraj přerozdělil od roku 2015 na výměnu zastaralých kotlů celkem 285 milionů korun. Na podzim začneme rozdělovat dalších 139 milionů. Všechny tyto peníze jsme již měli k dispozici necelý půlrok před začátkem příjmu žádostí. Poté jsme finance rozdělovali mezi žadatele, jejichž žádosti byly schváleny v zásobníku projektů. Celková částka tedy nebyla vyčerpána během prvního dne, jako je tomu v některých jiných krajích, ale na druhou stranu se povedlo vždy finanční prostředky rozdat beze zbytku,“ říká Filip Trdla, mluvčí Krajského úřadu Libereckého kraje.

V současné době dochází k vyúčtování posledních zhruba 40 projektů z druhé vlny kotlíkových dotací, kterou Liberecký kraj vyhlásil v roce 2017. Červnové zastupitelstvo kraje schválilo vyhlášení třetí vlny s příjmem žádostí od 23. září 2019.

U programů, kde se kraj zapojuje přímo, je výhoda, že jsme blíže žadatelům a příjemcům z území. Žadatelé a příjemci tak mají větší komfort při nastavování svých projektů. Zároveň může kraj lépe zacílit na programy, které reagují na aktuální problémy v regionu. Programy, které jsou vyhlašovány na národní úrovni, většinou takovou situaci nevyřeší,“ dodal mluvčí hejtmanství Libereckého kraje.

Do působnosti výboru Životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin patří i nakládání s odpadem. V EU se klade důraz hlavně na jeho znovuvyužití. Na úplném konci hierarchie nakládání s odpadem je skládkování. Pro životní prostředí sice nejhorší možná varianta, ale nejlevnější. Recyklací dnes projde přibližně 44 procent komunálního odpadu. EU má za cíl toto číslo do roku 2035 zvýšit na 65 procent. Naopak na skládkách by komunálního odpadu v této době nemělo končit víc než 10 procent.