Evropský parlament očima regionů, ukážeme vám, jak funguje tato instituce

Evropský parlament v Bruselu. Foto: Richard Beneš

Dnešním dnem startujeme seriál reportáží z našeho projektu nazvaného Evropský parlament očima regionů. Představíme vám jeho činnost. Ne každý totiž ví, jak důležitá je jeho role nejen v zahraniční politice členských států. Europoslanci zde pracují v jednotlivých výborech se speciálním zaměřením, ať už se jedná o cestovní ruch, kulturu nebo třeba zemědělství. Právě na práci výborů se v našem seriálu podrobně podíváme. Ale hlavně vám prozradíme, co dělají přímo pro naše regiony a pro jednotlivé občany. Nejdříve se ale podívejme do historie Evropského parlamentu. Samozřejmě si tuto instituci společně prohlédneme i zevnitř a přiblížíme vám i místa, kam se nedostanete ani s exkurzí. Tak pojďme na to…!

Všechno to vlastně začalo v roce 1958, kdy se šest zemí z Evropy dohodlo na společném projektu. Zrodila se myšlenka Evropské unie. Základ Evropskému parlamentu položilo společné shromáždění evropského sdružení uhlí a oceli. Vedl ho francouzský politik Robert Schumann, který je zároveň považován za jednoho ze zakladatelů Evropské unie. Toto shromáždění dostalo později název evropský parlament a od roku 1979 je jako jediná mezinárodní instituce volen přímo. EU se neustále rozrůstá a nabývá stále většího a většího významu mezi členskými zeměmi, ale také v každodenním životě občanů.

Marek Hannibal v hlavním sálu Evropského parlamentu. Foto: Richard Beneš

Naším průvodcem po Evropském parlamentu je pracovník tiskového oddělení Marek Hannibal. Osoba je to jednoznačně nejpovolanější, protože je v této instituci nejdéle působícím Čechem. „Evropský parlament v Bruselu se skládá z komplexu budov, přičemž ta nejstarší jmenuje se Paul Henry Spark a jméno dostala podle dlouholetého belgického významného politika. Tato budova byla otevřená v roce 1992. V její spodní části se nachází ten nejdůležitější plenární sál, nazývaný hemicycle. Tam se poslanci scházejí na plenárním zasedání, která se konají v Bruselu. Přímo nad hemicyclem se nachází kancelář předsedy evropského parlamentu a 14 místopředsedů evropského parlamentu,“ říká Marek Hannibal.

Agora Simone Veilové se spojujícími chodbami objektu EP. Foto: Richard Beneš

V budově Paul Henry Spark je také protokolární vchod, kterým vchází státníci a další významné osoby, jako jsou prezidenti, předsedové vlád nebo i známí herci, světové osobnosti a hodnostáři. Vchod se nachází na adrese rue Wiertz 60, která je rovněž oficiální adresou Evropského parlamentu. Proto vás sem také možná zavede navigace. Areál, v němž sídlí Evropský parlament, charakterizuje zejména Esplanáda Solidarność. V jejím středu se nachází agora Simone Veilové, propojuje budovy parlamentu s náměstí Place du Luxembourg, vlakovým nádražím Bruxelles-Luxembourg a parkem krále Leopolda.

Evropský parlament tvoří komplex moderních budov. Foto: Richard Beneš

„V Evropském parlamentu zasedá 751 poslanců Tomu samozřejmě musí odpovídat patřičné zázemí. K tomu je potřeba připočíst i lidi, kteří poslancům poskytují servis. To znamená máme tady asistenty, máme tady tlumočníky, máme tady poradce i úředníky u jednotlivých výborů. Těch zaměstnanců je tady více než pět tisíc a říká se, že se v tomto komplexu budov denně pohybuje až 7500 lidí,“ říká náš průvodce Marek Hannibal. Nejstarší budova EP byla otevřena v roce 1992. Dvě velká křídla má budova ASP Altiero Spinelli, otevřená v roce 1997. Za tímto komplexem jsou ještě další dvě budovy, dvě křídla, která byla otevřena po vstupu ČR a dalších devíti států do EU v roce 2004 a v roce 2007.

Jen tak pro zajímavost, více než polovina zaměstnanců všech sídel Evropského parlamentu tedy i ve Štrasburku a Lucemburku, jsou ženy. Nejvíce zaměstnanců pochází z Belgie, následují pracovníci z Francie, Itálie, Španělska a Německa.

Do tohoto luxusního salonku se dostanou jen ti nejvýznamnější hosté. Foto: Richard Beneš

Z nejvyššího patra nejstarší a hlavní budovy Paul Henry Spark je neobyčejný výhled na bruselskou čtvrť Ixelles a nachází se zde i speciální salónek, kam se v případě, že nejde o váženého vysokého státního představitele jen tak někdo nedostane. Nám se to s mimořádným štěstím povedlo a opravdu to stálo to za to! U příležitosti projevu bývalého českého prezidenta Václava Klause, který v Evropském parlamentu mluvil v roce 2009, uspořádal tehdejší předseda EP právě v tomto salonku banket na jeho počest. A nám se podařilo salonek navštívit na den přesně deset let poté.

Získat povolení ke vstupu do těchto prostor stálo Marka Hannibala hodně úsilí. Foto: Richard Beneš

Všichni europoslanci se schází jednou měsíčně na plenárních zasedáních v plenárním sále největšího parlamentu v Evropě, který je největší nadnárodním parlamentem na světě. A právě v tomto plenárním sále se odehrávají ta nejdůležitější hlasování a nejdůležitější projevy. Podobný sál je ovšem i v budově evropského parlamentu ve Štrasburku, který je ještě o něco větší než ten zde v Bruselu.

A kdo vlastně v Evropském parlamentu zasedá a jak se tam může dostat? Europoslanci jsou voleni v jednotlivých členských státech, kterých je v současné době 28. Počet zástupců se odvíjí od velikosti států. Nejvíce poslanců, 96, jich má v evropském parlamentu Německo, následuje Francie se 74 poslanci a Itálie se 73. Naopak nejméně, konkrétně šest zástupců mají malé státy jako je Malta, Estonsko, nebo Kypr. Českou republiku zastupuje 21 europoslanců. Počet zástupců se ale u některých států změní, pokud Velká Británie vystoupí z Evropské unie.

Složení Evropského parlamentu nejlépe představí tento model. Foto: Richard Beneš

Úkolem úplně prvního plenárního zasedání nově zvoleného parlamentu je samozřejmě volba předsedy evropského parlamentu. „Kandidáta navrhuje politická skupina, nebo alespoň čtyřicítka poslanců. Vyhrává kandidát s nadpolovičním počtem hlasů. Volba může mít až čtyři kola, ve čtvrtém kole soupeří už pouze dva kandidáti s největším počtem hlasů. A pokud i v tomto případě dojde k remíze, předsedou se pak stane starší z kandidátů. Funkční období je 2,5 roku. Současným předsedou evropského parlamentu je italský lidovec Antonio Tajani,“ vysvětluje Marek Hannibal.

Ze svého křesla v čele hemicyclu pak řídí předseda plenární schůze EP. Může ho v této funkci zastoupit jeden z místopředsedů parlamentu. Předseda dohlíží na to, jakým způsobem probíhá jednání na plénu, uděluje slovo jednotlivým poslancům a sleduje i to, že poslanci nepřekračují svůj čas, který je jim přidělen.

Lavice europoslanců v hemicyclu. Foto: Richard Beneš

Zajímavý je i zasedací pořádek jednotlivých europoslanců. Lavice v sálech jsou očíslována z orientačních důvodů, neboť předsedající má svůj plánek a podle jednotlivých čísel ví, kde sedí příslušný poslanec. Poslanci nesedí podle svých národností, jak by se někdo mohl zcela mylně domnívat, ale podle politické příslušnosti. „Jsou zařazeni do politických skupin, či politických frakcí, nebo poslaneckých klubů. Těch je v evropském parlamentu celkem osm. Vedle toho jsou i nezařazení poslanci. Frakce odpovídají poslaneckým klubům v národních parlamentech. Je tady Evropská lidová strana (EPP), což to je největší politická frakce čítající 217 europoslanců. Následuje Strana evropských socialistů, Evropští konzervativci a reformisté, Aliance liberálů a demokratů pro Evropu, Evropská sjednocená levice, Zelení, Evropa svobody a přímé demokracie a Evropa národů a svobody,“ vyjmenovává jednotlivé frakce Marek Hannibal.

Takto vidí do jednoho ze sálů tlumočníci. Foto: Richard Beneš

Jednání europarlamentu bývají jazykově pestrá, každý europoslanec má totiž možnost vystoupit ve svém rodném jazyce. Aby mu jeho kolegové rozuměli, pracují zde desítky tlumočníků. V EU je 24 úředních jazyků a je pravidlem, že zasedání pléna se vždy tlumočí do všech těchto jazyků. Stejný systém pak funguje i při zasedáních výborů. Ta se ale odehrávají v o poznání menších sálech. Každý tlumočník umí aktivně dva jazyky a několik dalších pasivně.

Kromě tlumočníků mají výhled do celého sálu i návštěvníci, kterých sem proudí denně stovky. Pro ty je určená takzvaná galerie, ze které mohou sledovat jednotlivá zasedání. Ale pozor, je přísně zakázáno fotografovat europoslance sedící dole v sále. A velmi důsledně uvaděčky dbají na dodržování tohoto zákazu.

Zde se konají tiskové konference. Foto: Richard Beneš

V bruselském europarlamentu se samozřejmě nezapomíná ani na nás novináře. Máme zde k dispozici velkou tiskovou místnost, kde se odehrávají tiskové konference pro akreditované zpravodaje. Z České republiky jsou zde pouze tři takto akreditovaní novináři a zastupují veřejnoprávní média, tedy Českou televizi, Český rozhlas a Českou tiskovou kancelář. Tiskové konference se obvykle tlumočí pouze do angličtiny, pokud si přítomní novináři přímo nezažádají o jiný překlad.

Televizní studio v Evropském parlamentu. Foto: Richard Beneš

Kromě tiskové místnosti, která je pojmenovaná na počest zavražděné ruské novinářky Anny Politkovské, zde nechybí ani televizní a rozhlasová studia, kde se každý den natočí desítky diskuzních pořadů. To největší a nejatraktivnější studio se nachází přímo v nejrušnějším a největším foyer nedaleko od hlavního jednacího sálu. Novináři mají k dispozici také velké tiskové středisko s kompletním zázemím pro desítky novinářů, kteří zde mohou v klidu pracovat.

Pokud se lidé v ČR budou chtít dozvědět něco více o aktuálním dění a jednání v EP, nemusí se spoléhat pouze na média, ale mohou si přenosy a přepisy najít přímo na internetu. EP přenáší živě veškerá jednání, která se zde konají, celé plénum je k dispozici na internetu, dá se dohledat i zpětně a je možnost si navolit v jakém jazyce chceme dané médium poslouchat. Stejně tak jsou na internetu dostupná i zasedání výborů.

Parlamentarium je interaktivním muzeem o EP. Foto: Richard Beneš

Evropský parlament rozhodně stojí za návštěvu i pro turisty. Vedle návštěvy samotných prostor parlamentu se nabízí návštěva Parlamentaria, které je denně otevřené a zdarma přístupné. Nachází se v budově Williho Brandta a jedná se o moderní interaktivní muzeum, kde se dozvíte více o fungování EP o práci poslanců i o historii tohoto krásného sídla a také o tom, co Evropská unie každé zemi přinesla. Návštěva Parlamentaria obvykle trvá 90 minut. Navštívit se vyplatí i obchod s upomínkovými předměty, který je doslova nabitý originálním a zajímavým zbožím.

V Parlamentariu se nikdo nudit nebude. Foto: Richard Beneš

Návštěvou Parlamentaria končí naše procházka po bruselském europarlamentu a s ní i první díl našeho seriálu. V tom příštím se dočtete o výborech, které mají na starosti rozpočet. Dozvíte se třeba to, jak se tvoří a jakou roli v něm hraje Česká republika.

This slideshow requires JavaScript.