Evropský parlament očima regionů, tentokrát o výboru pro průmysl a výzkum

Evropský parlament ve Štrasburku. Foto: Richard Beneš

Vývojem i výzkumem, podporou malých a středních podniků, nebo vytvářením evropského elektronického trhu se zabývá parlamentní výbor pro průmysl, výzkum a energetiku. Jednou z jeho pravomocí je také schvalování legislativy. Další podrobnosti o jeho činnosti vám přiblížíme v dnešním pokračování seriálu Evropský parlament očima regionů.  

„Legislativu, která se například může týkat vývoje energetiky, oblasti splnění klimatických cílů, rozvoje některých sektorů ekonomiky, předkládá ji Evropská komise, posílá se dál do Evropského parlamentu a ministrům do rady. Parlament ji projednává, upravuje ji a pak se s ministry dohaduje na její finální formě,“ vysvětluje europoslanec Luděk Niedermayer (TOP 09).

Další náplní výboru je posuzovat, kam by se v této oblasti mohla Evropská unie posouvat dál. Výbor se rozhoduje, která témata považuje za důležitá, aby se zpracovala. Vytváří k nim politické dokumenty, takzvané zprávy z vlastní iniciativy, ve kterých parlament v případě, když je schválí, pošle nějaký signál, jak si představuje, že by se EU mohla vyvíjet. Jakým způsobem by mohla směrovat evropská legislativa. A je to takový měkčí nástroj, jakým způsobem ovlivnit vývoj EU v situaci, kdy Evropský parlament nemá zákonodárnou roli, to znamená, že nemůže vlastní legislativu navrhovat,“ pokračuje dál europoslanec Niedermayer.

Výbor v minulém funkčním období ovlivňoval vývoj unie zejména v oblasti energetiky. „Z počátku se to týkalo energetické bezpečnosti, byla to reakce na krizi, kterou vyvolalo chování Ruska v oblasti plynových dodávek. A za asi nejdůležitější dokument považuji zimní balík, který se zabýval reformami energetického trhu, zejména pak trhu s elektřinou v EU.“ Cílem zimního balíku je hlavně to, aby byl v budoucnu energetický trh bez bariér, založený na obnovitelných zdrojích a tržních principech.

„Jedná se jednak o provazbu na cíle v oblasti životního prostředí, ale také otevření prostoru pro nové technologie, pro možnosti lidí se zapojit do energetického trhu, což v minulosti tak nebylo, protože na trhu dominovalo několik velkých výrobců a ostatní byli spotřebitelé.“

A jak to bylo v minulosti? Základy unie leží právě ve společné energetice. Evropské společenství pro atomovou energii bylo ve spojení s hospodářským společenstvím a se společenstvím uhlí a oceli předchůdcem unie, jak ji známe dnes.

O jednotné energetické politice ale můžeme mluvit až později, kdy se stanovily cíle až do roku 1995. Evropská komise pak v průběhu let vydala v souvislosti s energetickou politikou další dokumenty. Jejich hlavním cílem byla zejména konkurenceschopnost, zabezpečení dodávek a ochrana životního prostředí.

Cílem EU je snižování emisí a více energie z obnovitelných zdrojů

V současné době existuje energetická strategie až do roku 2030, její součástí je snižování emisí skleníkových plynů, zvyšování spotřeby z obnovitelných zdrojů, a do roku 2020 by se měly propojit i některé energetické soustavy.

„Je snaha vedle programu EUROATOM mít také sdružený program, který by propojoval energetické sítě, ať už je to síť plynovodů, nebo je to síť elektrická. U nás máme tu elektrickou síť velmi dobře vybudovanou. Je dokonce odolná i těm obrovským šokům, které nám sem čas od času pouštějí přes vysokonapěťové linky Němci. Protože když hodně fouká u Severního moře, vyrábí větrné elektrárny hodně energie. A tato energie má mnohdy i zápornou hodnotu. Oni se ji snaží prodat nejlépe do údolních přečerpávacích elektráren do Rakouska. Protože německá síť sever, jih, východ, západ není propojená, tak to tlačí přes Polsko a přes Českou republiku,“ popisoval elektrické toky dnes již bývalý europoslanec Jaromír Kohlíček (KSČM).

Celá řada států v EU musí myslet na to, že zásoby uhlí nejsou nekonečné a bude potřeba ho něčím nahradit. „Jestliže máme nespolehlivé zdroje, ať už je to vítr, nebo je to sluníčko, slunce samozřejmě svítí jen omezený počet hodin, daleko víc v létě, daleko méně v zimě. A jestliže máme vodu, také ne vždy je dostatek vody, tak musíme k tomu něco dát. Musím mít nějaký stabilizátor a jestliže jdeme od uhlí, tak tam musí být něco, co včas naběhne, zemní plyn a nebo, a to je strašně důležité v naší domácí energetice, jaderné elektrárny,“ říká Kohlíček.

Je tedy velmi důležité, aby v tomto oboru členské státy spolupracovaly. „Bezpečnost dodávek energií v Evropě není otázka jednoho členského státu, ten to prostě neumí vyřešit. V případě plynu jde samozřejmě o vyjednávání s těmi dodavateli plynu, ale také o dostatečnou kapacitu zásobníku a vzájemnou průchodnost těch sítí tak, aby v případě problému bylo možné doručit ten plyn z jednoho místa do místa druhého. V případě energetiky elektřiny je to ještě složitější, protože ten energetický systém musí být neustále v rovnováze. Proto je hrozně důležité, aby ta bezpečnost energetických dodávek nebyla řešena pouze na úrovni jednotlivých členských zemí nebo regionu, ale spoluprací členských zemí unie. A stejně tak jako je možné přes hranice importovat problém do toho našeho českého energetického systému, tak stejně tak je dobře možné, že v případě, že u nás dojde k nějakému problému, k výpadku vedení, výpadku některého velkého zdroje, tak to řešení toho problému přes hranice dovezeme,“ popisuje europoslanec Niedermayer.

Dotace EU do oblasti výzkumu pomáhají českým firmám

EU pomáhá i v oblasti výzkumu. Investice v tomto odvětví se objevují i u nás. Díky financím z unie má modernější zázemí i Výzkumný ústav textilních strojů v Liberci. „Náš Výzkumný ústav textilních strojů v Liberci funguje od roku 1951 a od té doby tady vznikla celá řada nových strojů a nových technologií. Ústav se proslavil zejména vynálezem tryskového tkaní, a to sice obou principů, tedy vodního a vzduchového. Vynálezcem byl Vladimír Svatý, který by letos oslavil 100 let,“ říká Miroslav Václavík, generální ředitel výzkumného ústavu.

Inovace pak výzkumný ústav přinesl i do oblasti předení. „Vznikla zde myšlenka takzvaného bezvřetenového předení, anglicky open-end systém. První příze upředená v rotoru vznikla zase v Liberci v našem výzkumném ústavu. Po revoluci se společnost zaměřila zejména na využití vzduchového prohozu, vzduchového tryskového stavu pro oblast technických textilií. To byla novinka z naší strany,“ uvedl Václavík.

V současné době se Výzkumný ústav textilních strojů VÚTS, a.s. zabývá automatizací, vývojem, konstrukcí a stavbou speciálních jednoúčelových strojů, manipulátorů, dopravníků a testovacích zařízení. Odběratelem je zejména automobilový průmysl. Činnost výzkumného ústavu se vyznačuje nabídkou komplexních služeb od výzkumu a vývoje, zpracování konstrukčního návrhu až po realizaci kompletního technologického celku. Zároveň disponuje vlastními výrobními kapacitami pro zajištění prototypové a malosériové výroby strojních dílů, strojů a zařízení.

„Ústav se jinak zaměřuje na aplikovaný výzkum, i když částečně děláme i ten základní výzkum. Zejména pak spolupracujeme s výrobními podniky.“ K tomu všemu jsou samozřejmě zapotřebí také odpovídající prostory. Od roku 2013 má proto výzkumný ústav nové sídlo. „Náš nový ústav byl vybudován v rámci projektu VAFPI, což byl program Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a byl podporován právě Evropskou unií, jejíž dotace pokryla 85 procent nákladů.“ Dotace z Evropské unie pokryla z většiny jak náklady na výstavbu areálu, tak i jeho vybavení, které je pro chod společnosti velmi významné.

„Jsme za to velmi vděční. „Díky tomu se ústav posunul řádově o několik úrovní dál a mohli jsme rozšířit portfolio našich spolupracujících společností,“ dodal šéf výzkumného ústavu Miroslav Václavík.

Do působnosti výboru pro průmysl, výzkum a energetiku spadá i podpora malých a středních podniků, to hlavní a konečné rozhodnutí, kam vlastně evropské peníze poputují, má ve svých rukách každý stát sám.

„EU umožňuje lepší rozvoj regionů, zejména těch slabších regionů dvěma způsoby. V rámci kohezní politiky, to jsou ty desítky miliard, které každý rok dostáváme od EU navíc nad tím, co do unijního rozpočtu odvedeme, tak o použití těchto peněz dominantně rozhoduje naše vláda. My dostaneme takovýto balík peněz, s EU se domluvíme na prioritách využití těchto peněz. A je na nás, jak efektivně a jakým způsobem tyto peníze využijeme. Čili vlastně velká většina těchto peněz, to jestli doputují zrovna do tohoto kraje, který by si zasloužil, zda budou umístěné do projektů, které opravdu přinesou nějakou pozitivní změnu a nebudou propáleny v něčem, co je nesmyslné. Tak je to z dominantní části naše rozhodnutí,“ doplnil europoslanec Luděk Niedermayer.