Čeští muži se při seznamování bojí „zoufalek a zlatokopek“

ilustrační foto, www.flachs.cz

Trend seznamování přes online seznamky rapidně roste a pro více než 50 procent Čechů starších 25 let představuje zcela samozřejmý způsob hledání partnera. Na druhou stranu více než 80 procent z nich má z prvních schůzek domluvených podobnými kanály negativní zkušenosti a roste jejich celková opatrnost. U mužů výrazněji než u žen. Vyplývá to ze statistik seznamovací agentury Date2k.

„Důvod, proč stále více mužů hledajících vážný vztah, volí seznamky, není jen nedostatek času nebo příležitostí najít si partnerku takzvaně přirozeným způsobem, ale také obava z odmítnutí. Více než tři čtvrtiny mužů přiznávají, že se bojí odmítnutí v reálném životě, nevědí, jak na něj reagovat, řadu z nich dokonce na určitou dobu paralyzuje od odvahy zkoušet to znovu,“ vysvětluje Kristýna Mertlová z agentury. „Odmítnutí v online prostředí je pro ně méně traumatizující, má pro ně prakticky nulový emocionální zásah.“

Dalším důvodem, proč muži stále častěji volí pro seznamování právě seznamky, je obava, aby nenarazili na tzv. zoufalky nebo zlatokopky. Muži starší 35 let, kteří dojdou do fáze, že by se chtěli usadit a založit si rodinu, mají také jasnou představu o partnerce. Vyžadují, aby byla vyrovnaná, aby měla uspořádané hodnoty a aby jejím jediným nenaplněným očekáváním byl ten správný muž pro život – tedy on. A právě proto se tolik bojí žen starších třiceti let, které označují za tzv. zoufalky, tedy ženy, které nehledají ideál, ale prostě někoho, kdo si je vezme a s kým si naplní touhu mít dítě.

Podle Mertlové to opět souvisí s „křehkou psychikou mužů – nechtějí si připadat využívaní a jako prostí dodavatelé genofondu. Další obavou mužů, kteří ve svém profesionálním životě dosáhli určitého postavení, je obava, že narazí na protějšek, který nebudou zajímat z lidského, ale z materiálního hlediska, tedy na tzv. zlatokopky. Proto jsou na prvních schůzkách velmi opatrní, nedávají najevo svůj společenský status, volí méně okazalá místa či restaurace a obecně se snaží, aby náklady na jednu schůzku nepřesáhly tisíc korun v případě, že její součástí je společná večeře. Právě tato částka pro ně představuje jakousi psychologickou hranici únosnosti nákladů na to, že se jejich protějšek neukáže být tím pravým.